#2083: Indián Umpa-pa v souborném vydání

Comics Blog - 8 hodin 44 min starý

Indián Umpa-pa v souborném vydání (Oumpah-Pah Bind Up)Vydalo nakladatelství Egmont v pevné vazbě v roce 2019. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Oumpah-Pah Bind Up" v roce 2014. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: René GoscinnyKresba: Albert Uderzo

René Goscinny a Albert Uderzo jsou autorská dvojice, která se dala dohromady již na začátku 50. let, ale největší slávy se dočkali až později, a to v roce 1959, kdy začali vydávat komiks jménem "Asterix". Ale již v roce 1951 se jim podařilo vytvořit jiný společný komiks. Nebo alespoň jeho základní náčrt. A tím byl komiks "Oumpah-Pah", který má v českém vydání pak jméno "Umpa-pa". Tenkrát měl ale hodně jinou podobu. Jednalo se vlastně o stripy, ale nikdo o ně neprojevil dostatečný zájem. A tak nápad chvíli ležel, dokud neuzrál jeho čas. Ale původní premisa se změnila a nakonec z toho byl příběh, který se zabývá indiány v době kolonizování kontinentu, nikoli indiány v moderní době, což byl původní předpoklad. A tak mohl v časopise "Tintin" od roku 1958 vycházet seriál "Oumpah-Pah le Peau-Rouge", což je první sešit série, která měla nakonec pět čísel. Česky ji máme v knize "Indián Umpa-pa v souborném vydání" celou, což je velmi příjemné, i když nutno říct, že tato série v celkem třech sešitech již česky vyšla, a to v roce 2008.

Kniha "Indián Umpa-pa v souborném vydání" obsahuje následující příběhy: "Indián Umpa-pa", "Umpa-pa na válečné stezce", "Umpa-pa a piráti", "Umpa-pa a tajné poslání" a "Umpa-pa a Zkažený žlučník". Příběhy na sebe navazují a jedná se vlastně o jeden velký příběh, který má celkem 150 stran. Každý díl má totiž celkem 30 stránek, což je na klasické album relativně málo, ale jak to dostanete v souborném vydání, máte hezkou dávku velmi příjemného čtení. Na knize "Indián Umpa-pa v souborném vydání" je příjemná i skutečnost, že obsahuje textový a obrazový úvod, který se vrací k tomu, jak komiks "Umpa-pa" vznikl a jak se vyvíjel od původního nápadu ke konečné sérii, jak je na dalších stránkách prezentována. Mimochodem je parádní, že v knize "Indián Umpa-pa v souborném vydání" jsou obsaženy i ty původní stripy, na nichž se nakonec příběh nestavěl, ten se vyvinul jiným směrem. Je to zajímavé srovnání a je to vlastně i další komiks navíc. A osobně mám velmi rád texty, které se vztahují k tvorbě a které nám řeknou více o procesu a vlastně i o historii komiksu.

Komiks "Indián Umpa-pa v souborném vydání" sleduje příběh Umpa-py, což je válečník kmene Čoječojeů. Mladý muž, který to má v hlavě srovnané, tak nějak na indiánský způsob. A pak jsou tu francouzští mořeplavci, kteří do Ameriky připlouvají, aby si udrželi svoje kolonie. A mezi nimi je i Hubert Z Listového těsta, což je tedy doslovný překlad, ale jeho jméno zní česky prostě kouzelně. Tihle dva se střetávají, nejprve v podstatě jako nepřátelé, nebo spíše dvě neznámé, aby se z nich po Hubertově únosu právě Umpa-pou stali přátelé, tedy bratři, jak indián říká. Ale tak říká i bratrovi koňovi a bratrovi bizonovi. Jejich příběh by se pak dal shrnout vlastně tak, že se nejprve poznají, pak společně vyřešili hrozící konflikt, následně se společně plavili do Evropy pro koně, které by se indiánům hodili, v Evropě plnili tajnou misi pro krále, a nakonec se po návratu do Ameriky postarali o další válečný konflikt. Je to bláznivé dobrodružství zjednodušené, ale hlavní na něm je, že je zábavné. A takové rozhodně je.

Kniha "Indián Umpa-pa v souborném vydání" ukazuje skutečnost, že Goscinny a Uderzo byli velmi silný tým, který společně fungoval už od začátku. Přišli se zajímavými příběhy, ale hlavně se jim podařilo už od začátku bavit. A baví opravdu dobře. Je tu povedený humor a myslím, že se neztratil ani vlivem překladu. Bavil jsem se od začátku do konce a četlo se mi to skvěle. Tohle je komiks, který se snaží pobavit, o moc víc nejde, ale je to humor docela chytrý, což je pořád něco, co se dá ocenit. A nevadí, že sem tam jsou ty vtípky docela dětinské, protože i to k tomu sedí. A je vidět, že si Goscinny dělal rešerše a Uderzo s ním, prostředí i doba se jim povedly zachytit skvěle. Umpa-pa je postava, která v sobě měla další potenciál, ale holt Asterix a Obelix a další měli potenciál ještě větší. Lidem se líbili, takže dostali přednost. Přece jen, tihle dva autoři neměli nafukovací čas, a tak se věnovali tomu, co mělo větší příslib. I tak ale v komiksech v knize "Indián Umpa-pa v souborném vydání" dostáváme příběh, který je komplexní, relativně uzavřený a celkově se povedl. Skvělý odkaz dvou legendárních evropských autorů.

Komiks "Indián Umpa-pa v souborném vydání" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.
Kategorie: Bloggeři

Joshua Williamson – Flash 5: Negativ (Rebirth)

Schefikův blog - 12. Prosinec 2019 - 16:33
  ANOTACE: Central City čelí nové hrozbě… Flashovi? Barry Allen zažívá těžké období. Jeho přítelkyně se mu odcizila a práce v kriminalistické laboratoři trpí. Barry se snaží zůstat pozitivní… ale to je dost náročné, protože následkem vystavení negativnímu zdroji rychlosti poznává zcela novou část sebe samého. Když se teď pouští do běhu, aby zastavil zločince, [...]
Kategorie: Bloggeři

Vánoční SOUTĚŽ 02 o knihy Františka Novotného

Agent JFK - 12. Prosinec 2019 - 15:16

Celý prosinec se věnujeme tvorbě Františka Novotného, v rozsáhlém rozhovoru, v recenzích i v oprášených starších příspěvcích, třeba ze křtu knihy Křižník Thor. Konec roku je ve znamení Vánoc a letošní vánoční soutěžení se tedy poveze na vlně fenoménu Novotný, jak jsme celý projekt nazvali. Soutěže budou celkem tři a do všech tří můžete posílat svoje odpovědi po celou dobu trvání vánočního soutěžení. Všechny tři výherce vylosujeme najednou nejpozději 23. prosince. Sice tak nedostanete svojí vánoční výhru pod stromeček, ale budete vědět, že je vaše a po Novém roce dorazí jako opožděný dárek.

Jako DRUHOU vám nabídneme OSUDOVÝ KONVOJ, který vyjel ze sardenského archivu, je zcela neošoupaná a čeká jen na svého výherce. Stačí, když nám napíšete:

Ve kterém roce a v jakém nakladatelství kniha vyšla?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz, do PÁTKU 20. prosince 2019, do předmětu napište VÁNOCE 02 nebo Osudový konvoj (fakt tam nepište nic jiného, jinak se v tom nevyznáme :-D) a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

 

SoutěžSoutěžeF. NovotnýArgo
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2082: Živí mrtví 30: Nový světový řád

Comics Blog - 12. Prosinec 2019 - 8:59

Živí mrtví 30: Nový světový řád (The Walking Dead Vol. 30: New World Order)Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 175 až 180 v sérii "The Walking Dead". Souborně v originále komiks vyšel jako "The Walking Dead Vol. 30: New World Order" v roce 2018. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou také v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Robert KirkmanKresba: Charlie Adlard, Stefano Guadiano, Cliff Rathburn

Po knize "Živí mrtví 29: Jak daleko zajdem", respektive po jejím konci jsem byl hodně zvědavý na to, jak se bude pokračovat. Přece jen to vypadalo jako pořádný zvrat, zase jeden naprosto nový vývoj, který sice mohl přijít dřív, ale zrovna v téhle chvíli, několik let po katastrofě, kdy se zombie už dávno rozlezly po světě. Ten zvrat tkví v tom, že se konečně zjistí, s kým vlastně celou dobu komunikoval Eugen po rádiu, respektive kdo je ta skupina, ke které ženský hlas patří. A je to zajímavá skupina, protože její první objevení se je v uniformách a s pořádným vyzbrojením. Skupina, kterou vyslal Rick proti nim nemá šanci. A tak jsou jim v podstatě vydáni na milost a nemilost. A tak s nimi jdou a my zjišťujeme, že existuje jedna skutečně velká skupina. A kolem ní se primárně točí děj knihy "Živí mrtví 30: Nový světový řád", která sleduje malou skupinu okolo Eugena a Michonne. A rozhodně to není nezajímavé.

Zbytek skupiny přeživších sledujeme spíše jen v takových krátkých epizodkách, kde se ujišťujeme o tom, že pořád žijí a že i u nich se něco děje. Ani to není nezajímavé. Maggie má konečně zajímavý vztah, ale plete se do toho její "dcera". Tohle je trochu telenovela, ale tak patří to k tomu, je to dramatické, je to o tom, že teď už postavy mohou řešit i něco jiného. Ricka v tomhle komiksu skoro nevidíme, jen sem tam v nějakém tom prostřihu. Větší prostor dostává na konci, kde dochází k setkání dvou skupin, jedné staré a jedné nové, kdy každá má naprosto jiný pohled na svět a jiný pohled na přežití v nové realitě. A tohle je to stěžejní, co v komiksu "Živí mrtví 30: Nový světový řád" najdete. Sem tam trochu té telenovely, trochu těch osobních dramat, jen v lehčím hávu, ale především je zde sociální studie trochu jiného režimu, který panuje ve společenství, které se jmenuje jednoduše... Společenství.

Nové Společenství funguje na naprosto jiných pravidlech než Alexandrie nebo jiné osady. Je to rozsáhlé město, kde je spousta obyvatel, podle všeho dokonce padesát tisíc lidí. Je jasné, že tu musí panovat trochu jiný systém. A také že panuje. V tomhle systému si totiž každý udržel tu práci, kterou měl předtím. Kdo byl dělník, je dělník, kdo byl právník, je právní, kdo vládl, ten vládne. Prostě se nic nezměnilo, jede se podle toho, jak se jelo doposud. A z nějakého záhadného důvodu funguje. Nebo se to alespoň na první pohled zdá, i když každému je asi jasné, že tu někde musí být zakopaný pes. Robert Kirkman se pustil do sociální kritiky, která v podstatě útočí na kastovní rozdělení společnosti. A není to vůbec patrná kritika, až na to, že z knihy "Živí mrtví 30: Nový světový řád", jestli je ten řád vlastně dobrý, nebo špatný, alespoň tedy v rámci tohoto příběhu. V tomhle směru jsem docela zvědavý na to, jak bude Robert Kirkman pokračovat v posledních dílech série.

I když je součástí knihy "Živí mrtví 30: Nový světový řád" velmi zajímavá sociální studie, zajímavý kontrast různých společenství, tak přece jen to dějově nutně není kniha až tak zajímavá. Snaží se to o emotivní momenty, ale tohle mě osobně v tomhle případě prostě tolik nebavilo. Je fajn, že se postavy někam posouvají, že více prožívají, ale třeba to, kam se posunula Michonne se mi vlastně vůbec nelíbilo, ale to je prostě proto, že Michonne jsem vnímal hodně jako určitou karikaturu, silnou akční hrdinku bez bázně a hany, hrdinku, která se ničeho nezalekne. A najednou je to taky "jenom" obyčejný člověk. Asi bych ji měl pořád radši jako takovou méně uvěřitelnou hrdinku. To jsou ale čistě moje osobní pocity. "Živí mrtví 30: Nový světový řád" pak funguje jako skvělý sociální příběh, což z mého pohledu k zombie žánru patří především, protože to je ve všech nejlepších zombie filmech. A z těch "Živí mrtví" vycházejí primárně.
Komiks "Živí mrtví 30: Nový světový řád" zakoupíte na stránkách Crew.

Na blogu najdete také recenze na knihy:Živí mrtví 1: Staré dobré časy
Živí mrtví 2: Míle a míle
Živí mrtví 3: Bezpečí za mřížemi
Živí mrtví 4: Touha je slepá
Živí mrtví 5: Nejlepší obrana
Živí mrtví 6: Život plný utrpení
Živí mrtví 7: Ticho před bouří
Živí mrtví 8: Zrozeni k utrpení
Živí mrtví 9: Smutek nás pozůstalých
Živí mrtví 10: Čím se stáváme
Živí mrtví 11: Střez se lovců
Živí mrtví 12: Život mezi nimi
Živí mrtví 13: Těžká cesta zpět
Živí mrtví 14: Není úniku
Živí mrtví 15: Kým chceme být
Živí mrtví 16: Ten velký svět
Živí mrtví 17: Důvod se bát
Živí mrtví 18: Co přijde pak
Živí mrtví 19: Válečné bubny zní
Živí mrtví 20: Totální válka, část první
Živí mrtví 21: Totální válka, část druhá
Živí mrtví 22: Nový začátek
Živí mrtví 23: Šepot a řev
Živí mrtví 24: Život a smrt
Živí mrtví 25: Není cesty zpět
Živí mrtví 26: Volání do zbraně
Živí mrtví 27: Válka šeptem
Živí mrtví 28: Neodvratný osud
Živí mrtví 29: Jak daleko zajdem
Živí mrtví: Teď poznáte Negana!
Kategorie: Bloggeři

RECENZE: František Novotný, Křižník Thor, archa záchrany

Agent JFK - 11. Prosinec 2019 - 14:00

Tato recenze se zde poprvé objevila 10. května 2013. Obnovené vydání si můžete přečíst v rámci projektu Fenomén Novotný.

*

Už obálka Martina Zhoufa prozrazuje mnohé o novém románu Františka Novotného Křižník Thor. Sametově černým oceánem se na ní prokousává šedivá loď, z níž se ke žlutooranžovému nápisu na oranžovožlutém chvostu plamene šplhá právě odpálená raketa…

Knihkupec mi správně napověděl, že jde o subžánr fantastiky, který se nazývá "military". Tak ano, užijeme si mnoha námořních soubojů vedených na dálku doletu balistických raket i na blízkost nože. Hornblowerovské bitvy lodí tvoří kostru knihy, která prorůstá příběhem, jenž se odehrává v letech 2039 - 2041. Dva roky války! Takže je to také sci-fi, třebaže některé z popisovaných zbraňových systémů fungují i dnes. Jako neodborník nevím, co je už v provozu, co je vyvíjeno, a co si autor vymyslel. Oceňuji to. Připomíná mi to systém pletení lan, kdy jeden pramen drží druhý, a ten drží třetí a další, a pevné je lano, spletené ze stometrových vláken i na svém kilometr dlouhém konci.

Stejně pevně jsou spojena všechna témata v téhle knížce. Proto své příběhové lano může autor vzít nejdříve za jeho konec. (A proto se úvodní kapitola jmenuje Koda.) Jenže autor je ještě mazanější, a z několika lan tvoří síť. A zdaleka se nedrží v šuplíčku "military". Sám je spleten mnoha svými odbornostmi a dovednostmi. (Možná si ještě někteří dávní čtenáři Neviditelného psa vzpomenou na jeho Mrožoviny.)

Když už mluvíme o šuplících, vzpomněl jsem si při četbě Thora na Letiště Arthura Haileyho či knížky Thomase N. Scortii a Franka M. Roninsona (třeba Prométheus v plamenech). Profesionální kritici o těchto dílech mluví jako o "sociologické beletrii", jež je charakterizována dokonalým poznáním zvoleného prostředí, do něhož jsou zasazeny dramatické příběhy lidí. Zde je to stejné: Různé typy lodí, letadel, zbraní horkých i studených, prostředků elektronického boje jsou předvedeny velice uvěřitelně a velice srozumitelně. A i když někdy laik nerozumí, lana informací jsou tak dobře natažena, že čtenář důvěřuje autorovi, a nechá se jím vést. To je důležité:

Důvěryhodnost. Možná pro někoho, kdo je zvyklý "jet" v akci od začátku do konce, mohou technické podrobnosti zdržovat spád. Tomu čtenáři pak doporučím přeskočit kapitolu Zkoušky. Ale takhle to dělal i Jules Verne: Když usoudil, že pro příběh je nutný nějaký technický výklad, zhustil ho do samostatných kapitol. (Které jsem jako kluk přeskakoval. A dnes se v nich bahním…) Takový přeskakující čtenář se pak nedoví, co znamenají displeje SHAFT SPEED, PROP PITCH, nepozná vlastnosti navigačního radaru AN/SPS-64 nebo charakteristiky radaru AN/SPY-1D, a to by mohla být škoda. Toto je další lano ve Frantově síti, uvázané na pacholeti, nazvaném "počítačové hry". Ostatně hlavní hrdina Tomáš Hornych (proto "THOR", severský bůh je zmíněn jen jako ikona, zejména tedy jeho bojové kladivo, které je zobrazeno na osobní vlajce kapitána křižníku) je původem programátor počítačových her. Sám autor vystudoval kybernetiku a nějaký čas sloužil u sálového počítače ZPA 600. Zde je zakotveno jedno z autorových lan, na kterém dobře drží i Hornychův vynález – samopíšící se, samoochraňující se, samorozpadající se a samoobnovující se fraktálový program.

Je to technika, ale to já rád. A ocenil jsem, že když jsem si řekl – rok 2040, a není řeč o protivzdušné laserové obraně? Načež byl ke konci knihy Thor vybaven – protivzdušnou laserovou obranou.

Kniha začíná v (rodném autorově) Brně, na chvíli si odskočíme do Prahy, aby byl pak hrdina s nově získanými kamarády vyvržen na dlouhou road-movie. Ano, taky samostatný žánr, zde je dalším lanem v síti příběhu. Tenhle začátek mi docela připomíná film Sedm statečných, i když základní posádka má pouze šest členů: Její jádro tvoří čtyřka z klubu "805" (což jsou fandové modulární automatické pušky CZ 805 BREN, rok výroby první série 2010), jejíž součástí je i Tom, kterému zachrání život Tamara. Šestého Arona zase zachrání tahle pětka společně. Cestou z Brna do jihoafrického Durbanu někde u somálského pobřeží přiberou do party Wanga, Číňana z Tchaj-wanu, a je jich skutečně sedm. A řekněme ještě, že chlapi jsou skutečně chlapi, fanoušci osmsetpětky mají zkušenosti například z Afghánistánu, a Tomovi je právě 50 let, protože se symbolicky narodil roku 1989.

Road-movie funguje dobře, autorovi se podařilo popsat uvěřitelnou cestu jachty ze Středomoří až na tanzanské pobřeží. A rovněž tak, že to není nuda. A to je vlastně celý první díl knihy. Ve které se podařilo důvěryhodně dopravit hrdinu na jeho hlavní působiště, skutečný křižník Thor.

A proč se utíkalo z Evropy? Protože román je také dystopie: V roce 2039 je na tom Evropa hůře než v roce 1939. Evropská unie se rozpadá, Evropa si ani neuvědomuje, že je pod čínským embargem. Zatímco česká Dé jednička je ještě rozbitější než teď, policie a armáda se rozpadá, protože státy na ně nemají peníze (nemají už peníze na nic), u berlínské Brandenburské brány se pěstují zelné hlávky (větší bída než na konci hitlerovské třetí říše), ustanovuje se nové společenství se zkratkou SSSR – Světové společenství socialistických států, jehož klíčovým (řídícím, ovládajícím a postupně požírajícím své spojence) státním útvarem je komunistická Čína.

Ano, dalším žánrovým lanem v téhle síti je i "political fiction". Autor však pouze domýšlí jasně patrné trendy (jasně patrné pro ty, kdo nečtou pouze české noviny): Pozvolný rozpad Evropské unie, couvání Ameriky z dříve halasně narýsovaných rudých linií, je zde zmíněn i zálusk Turecka na jeho bývalou provincii Sýrii. Současná hospodářská kolonizace Afriky pseudokapitalistickou Čínou je doplněna i o vojenskou okupaci novou čínskou říší, která se tvrdě přihlásila k tvrdému marxlenisnkému komunismu. Pro opravdu velké pamětníky připomínám, že začátkem století až do 40. let bylo vydáváno hojně dobrodružných románů o "žlutém nebezpečí". Autor s ním zde pracuje o spirálu výš: jde o "žlutorudé" nebezpečí, proti kterému se spojují Evropané, muslimové i židé. Velice "politicky nekorektní": Nejde o rasismus (jedním z klaďasů je Číňan Wang), ale o jasný autorův antikomunistický postoj, který ostatně vyjádřil už ve své vůbec první povídce, jež pojednávala o hnutí "Tří bradatých (1983). Tedy – autor není proti "žlutým", ale proti "rudým".

Poznámka: Konečně v současném českém literárním rybníčku někdo řekl na plnou hubu, že komunismus může být v budoucnosti ještě nebezpečnější, než byl v minulosti nacismus.

Autor není zaujat ani proti ženám, přestože jeho hrdinu spoluvězněné ženy v zajateckém táboře nenávidějí. Ale nakonec se i pro ně najde uplatnění na palubě bojové lodi. I pro feministky, i pro pacifistky.

Když už mluvíme o ženách, hrdina Tom má několik milenek, a dokonce se jednou i zamiluje. Žádný tvrdý však sex nečekejte, snad jen mírnou erotiku, kdy je však důležitější příběh. Ale ani žádná velká love story tu není, avšak její nitka se v lanu příběhu vine od začátku do konce.

Milovník "dobrodružných příběhů o pirátech" si na své přijde v druhé části knihy, která pojednává o slavné bukanýrské válce křižníku Thor, jenž rejdí po Indickém oceánu a zajímá tankery. Jejich obsah se posléze ocitne díky překupníkům v Evropě – a vylepšuje tak trudný život evropských ubožáků. Zde musím autorovi poděkovat, že nás nevystavil děsivým dystopickým obrázkům, o evropských hrůzách se dovídáme jen prostřednictvím televizních zpráv. Také děkuji, že nebyly použity kulhánkovské doslovnosti, stačí jen letmé nahlédnutí do ženských kajut, kde se předtím mučené a znásilňované ženy (jen zmínka, že to tvalo 18 hodin nikoli popis!) po svém osvobození vyrovnaly s násilníky požárními sekerkami. Rovněž děkujeme, že jaderné hlavice vybuchují daleko za obzorem nebo hluboko pod hladinou. Není to brutální, protože tam, kde by divák filmu odvrátil tvář, odvrátí tvář i spisovatel…

Třetí část knihy už směřuje do finále. Zde se musí hrdina vyrovnat s podrazáckým ruským bukanýrem. Protože se tak stane na atolu, s vděčností jsem si vzpomenul na tichomořské povídky Jacka Londona! Ale křižník Thor vlastně setrvává "pod palbou až na věky". Zejména když přepravuje tajuplný náklad od cejlonských břehů až do Atlantiku, a ještě dál…

Tato kniha má mnoho lan. Dovíme se zde o technických parametrech zbraní, o strategickém rozhodování i taktickém průběhu bojových plánů. Oproti klasickým dobrodružným příběhům je zde pamatováno i na to, že křižník také musí někdy natankovat palivo, že si musí doplnit munici, zásoby náhradních dílů, jídla i vody. Někdy knížka připomíná až jachtařskou příručku, ale pro milovníky knížek Arthura Ransomeho nejde o žádný balast.

Potěšily mě i drobné perly profesionálního spisovatele: Tomův kamarád se hned na začátku Kody zeptá svého kapitána, jestli má zahájit palbu na nepřátelskou loď. Následuje stránka, kde je shrnut průběh předešlého boje, jsou popsány technické parametry zbraní a taktickooperačních charakteristik boje. Po této stránce následuje stručná odpověď:

"Jo."

Na tomhle uzlu sítě, kde se vyskytlo slovo "profesionalita", ještě pochválím grafiku za drobnou vychytávku: Každá nová kapitola začíná vždy na pravé stránce, i když se tak občas "plýtvá" prázdnou levou stránkou. (Ono se to při šesti stech stranách vsákne…) No a text bez očirvoucích, ba jakýchkoli chyb, je pro duši čtenářovu pravým požehnáním po četbě českých novin a poslechu českých televizí a rádií… Počítačový odborník, znalec historie, modelář, Brňák, jachtař, námořník, spisovatel… František Novotný napsal krásnou sci-fi akční military, s pozadím nekorektní politické budoucnosti, která ani nemusí být fikcí. Vede nás po své námořní cestě, ale trochu se podíváme i pod hladinu hrdinovy duše – a možná i pod hladinu duše námořního kapitána Františka Novotného. Toto hrdinovi při jedné příležitosti vmete do tváře Tamara:

"Ty sis vůbec nepřipustil, že by mohl být kapitánem někdo jiný. Ty to prostě bereš jako samozřejmost, jako věc, která ti automaticky náleží. Ty si ani neuvědomuješ, jak automaticky s lidmi manipuluješ. Vytváříš situace a podmínky tak, aby ostatní dělali, co chceš, aby to vypadalo, že to, co chceš, se stane nějak samo a ty k tomu přijdeš jako slepý k houslím… Možná uvažuješ o různých možnostech, ale když se pro něco rozhodneš, netrpíš žádnými pochybami, a jdeš přes mrtvoly. A tady jde o ně doslova. Jsi zrůdný egoista , a to tě asi dělá dobrým kapitánem a lidi to cítí. Ta tvoje příšerná sebedůvěra ti dává to správné charisma, vnukáš těm ostatním pocit, že když půjdou za tebou, nic se jim nemůže stát, že vyřešíš všechny situace, které nás mohou potkat."

Ale tlustým lanem ve válečném románu se vine i poetická linka. Hle, báseň, kterou může napsat jen námořník:

"…Křižník najel do vlny a přídí odřízl její vršek, který se zvedl vlevo od dělové věže jako bílé labutí křídlo a ometl palubu kolem děla vějířem nazelenalé pěny, jenž spláchl nábojnici z mého dohledu. …Vítr zesílil ke třiceti uzlům a oceán zhrubl. Suchý vzduch až z horského srdce Asie vymetl oblohu a moře pod ní nabylo safírové barvy. Celou tu hluboce modrou tabuli pokrývaly skvrnky běloby zalamujících se hřebenů čtyřmetrových vln…"

Knihou nás vine nit příběhu, toho zjevného, i toho tajeného. Křižník Thor je archou pro lidi, kteří se osvobodili z otroctví, a kteří se spojili společným bojem, kterým tu svou svobodu hájí. A, jak je v závěrečné samostatné kapitole Exodus osvětleno, může tento boj v budoucnosti zachránit před komunistickou nesvobodou celé lidstvo.

A aby to nebylo tak vzletné, zmíním dvě nenápadné skoby, které také napínají tu síť příběhu: Na začátku příběhu přijde Tom, milovník koček, o svého kocoura Hamiltona. Uprostřed naskakuje na palubu nový kocour Lorentz. Snad mohu prozradit, že přežije všechny bitvy a doprovodí hrdinu do finále.

Jseš nám jasnej, Mroži! Nejen jako drsný kapitán, ale rovněž jako milovník koček, případně kocourů.

Ach, ach, dobře jsem si početl. Doporučuju nečíst v metru, abyste nepřejeli. Já tedy v metru nečetl – přečetl jsem za tři noci.

(Zde si můžete přečíst reportáž ze křtu knížky.)

František Novotný: Křižník Thor
Obálka: Martin Zhouf
Vydal: Klub Julese Vernea, Knižní řada Poutník, Praha 2013
Počet stran: 584
Cena: 350 Kč
pevná vazba

RecenzeMilitaryPoutníkKJVF. NovotnýFrantišek Novotnýklub julese verneaŠamanKřižník Thorarcha záchrany
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2081: Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu

Comics Blog - 11. Prosinec 2019 - 11:39

Super Spellsword Sága: Legenda o NekonečnuVydalo nakladatelství Labyrint v pevné vazbě v roce 2019. Vydání má 112 stran a prodává se v plné ceně za 395 Kč.
Scénář: Nikkarin
Kresba: Nikkarin

Nikkarin už je u nás celkem zavedený autor, a to jak díky tomu, že už vydává nějaký ten pátek (ono už to bude dvanáct let), tak především proto, že si za tu dobu vytvořil a udržel velmi specifický styl, který stále používá a díky němuž se stal rozpoznatelným. O tom, že je inspirovaný Moebiem už se asi napsalo dost, popravdě v knize "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" už jsem měl pocit, že je Nikkarin více svůj, anebo se už prostě tak vykreslil v tomhle stylu, že je jeho vlastní, už v něm není potřeba hledat, jak moc je to kopie francouzského mistra. Kniha "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" navíc ukazuje, že Nikkarin není jen tvůrcem pro specifickou skupinu čtenářů, ale má co nabídnout v podstatě i v mainstreamu, kdy tentokrát se pustil do čistého fantasy, které je vyšperkováno specifickým stylem, jež se snaží o to, aby zaujal moderním jazykem, popkulturními narážkami a různými odkazy.

Hned když se podíváte na obálku, je to velmi barevné. A barevné je to i uvnitř. A ty barvy jsou prostě parádní. Ale je to i světem, který Nikkarin vytvořil a kde ty barvy skvěle fungují. Je to svět mágů, kteří aktuálně řeší jeden velký problém. Objevila se kobliha nekonečna, velmi to nebezpečný artefakt. A jeden z nejlepších mladých mágů má za úkol se s ním nějak vypořádat. Je potřeba najít časomága, který je dlouho ztracen, aby bylo možné nebezpečí zažehnat a ujistit se, že kontinuita zůstane nenarušena. Tak se nám představují dvě hlavní postavy - Eliot a Klerenc, kdy druhý jmenovaný by měl být schopnějším mágem, ale záhy vám dojde, jaké je jeho skutečné místo a že opravdu hlavní postavou bude Eliot a případně ještě další osoby, na které na svém questu narazí, protože dějově není komiks "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" nic jiného než klasický fantasy quest.

V knize "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" se hodně sází na humor, který má různé podoby. Jelikož je Nikkarin scenárista i kreslíř dovolí si slovní humor, stejně jako humor situační a vyplývající z toho, co je v panelech zobrazeno. Do toho přidává prvky až absurdna, což kvituji s povděkem, protože takový humor mám rád. Je to místy správně praštěné, ale přitom je příběh celkem přehledný. Možná až trochu moc, protože od začátku je tak nějak jasné, jak to asi dopadne. Co už kvituji s povděkem méně, to je prvek cestování v čase a více časových linií. Ono se to tedy projeví až na konci, ani to není nijak nepochopitelné, ale prostě cestování v čase je něco, co nemusím. To nijak vyloženě neshazuje komiks jako takový. Co by tak mohlo činit, to je klišovitost většiny postav, které mají jasně dané charakterové znaky, které nijak nevybočují z toho, jak jsou psány jinde. Ale to je jednoduše tím, že Nikkarin používá karikatury.

Komiks "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" nemá nijak komplikovaný děj, nepřekvapí nějakou nečekanou pointou, ale na druhou stranu velmi potěší hravostí, úžasnou fantazií, kdy některé panely jsou v tomhle směru skutečně úchvatné, a také si budete užívat různé narážky, které autor v komiksu má, a to i třeba takové, kdy vám předkládá jakou píseň si máte při čtení některých pasáží pustit. Pokud ji znáte a začne vám hrát v hlavě, jen to umocní prožitek. A pokud ji neznáte, můžete si ji pustit. Nebudu tvrdit, že komiks "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" je skvěle originální, je to přelomové dílo, takový prostě není. Ale je to zábavný komiks, který bude bavit děti i dospělé. A to je na jedno komiksové dílo víc než fajn. A vzhledem k tomu, že je to české dílo, je to ještě příjemnější.
Komiks "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.
Kategorie: Bloggeři

KOMIKS: Brian Posehn, Gerry Duggan, Scott Koblish: Deadpool 7: Osa

Agent JFK - 11. Prosinec 2019 - 9:00

Make love, not war, bro. Deadpool si projde malou proměnou osobnosti, která sice není trvalá, ale to neznamená, že se u toho nemůžete bavit a navíc - prořízlosti jeho pusy to neubere ani co by se za nehet vešlo.

Začíná to poměrně nudně. Deadpool opečovává svou dceru, hádá se s její babičkou jakožto skorotchýní - resp. s matkou ženy, se kterou má dítě, protože technicky vzato se asi určitě nevzali. Nejsem si po těch Deadpoolových vztazích nějak moc jist, protože na chlapa, co vypadá jako chodící reklama na Walking Dead, jich má docela dost. Každopádně jeho současná roztomilá manželka, vládkyně pekel, ze starání o bastarda (tak vida, nebyla to manželka) nemá vůbec žádnou radost. A to ještě neví, že jejich vztah podstoupí velkou zatěžkávací zkoušku.

V Marvelu totiž proběhne event, při kterém si X-meni a Deadpool projdou změnou osobnosti, takže zatímco z Xavierových mazáků se stanou zákeřné vraždící mašiny, Deadpool pozná klid a mír v duši, tedy až potom, co se pokusí zachránit svět v hrdinském týmu ve složení Deadpool, DOOM, Sabertooth a Magneto... What!? Ok, tenhle Deadpool je jednak trochu šílenější, a druhak mu pár stránek chybí, protože očividně vyšly jako součást jiné série. Ale ano, pochopit se to nakonec dá. Každopádně se Zenpoolem je sice sranda, ale Skylah z toho nemá vůbec žádnou radost, protože to není Deadpool, už jí ani nehrábne na zadek a mluví o duši a vyrovnanosti. V pekle! Kdo to jakživ slyšel. Na Zenpoola tedy čeká úkol dát se do kupy, zachránit Xindl-meny - kopie Xmenů ze Severní Koreje, kteří hnijou zevnitř a přichází o orgány, a konečně vrátit X-meny do normálního stavu, aby mu nešli po krku. Prostě zase jeden obyčejný Deadpoolův den.

Deadpool - Osa mi sedne mnohem více než poslední dva díly a i ty jsem pochválil, takže tady nemůžu jinak. Na rozdíl od nich je ale mnohem celistvější - jde o jeden příběh s odbočkami, vedlejšími záporáky, spostou akce, při které se střídají prostředí i protivníci, ale stále jde o jeden příběh, který se ubírá nějakou cestou a sem tam vypadnuvší moment z jiné série ho nemůže rozházet. Víme, co je plus mínus Deadpoolovýcm cílem a užíváme si cestu a nepřetržité hláškování, komentování, tentokrát s nádechem zenu a hippie filosofie. 

Kresby hlavních sešitů se ujali Mike Hawthore a Mirko Colak a odvádí solidní práci. Některé vedlejší postavy mi sice přišly divně zkarikované, ale očividně jde o záměr, i když těžko říct jaký. Co musím v tomhle směru vyzdvihnout, jsou tři skvělé obálky Marka Brookse (postaral se i o tu, co je na hlavní obálce) a Davida Nakayami. Ty si říkají o plakát na zeď. Jedním slovem nádhera. 

Jako bonusový sešit k hlavnímu příběhu jsme dostali ekologickou agitku o Roxxonu a grakování, která se trefuje do ničení životního prostředí a bezohlednosti jisté korporace a výměně energie za místo k životu. Bylo by to opravdu vtipné, kdyby to nebylo k pláči, protože je to téměř pravda. Grakování je levná energie pro každého, jenže když je něco levné finančně, musí se to zákonitě projevit jinde. Deadpool je tu jako jakýsi bodyguard korporace, ale zároveň i hlavní ekohlásná trouba. Ono to takhle nevyzní, ale i tehle sešit je hodně fajn a i vizuální styl, zvlášť koloring pastelkami, tomu dává tu správnou atmosféru a naléhavost. Na druhou stranu je super, že i u tak vážného tématu se dá místy zasmát.

Deadpool - Osa se jak výtvarně, tak příběhově prostě povedl. Uzavře se nám tu jedna linka, kterou jsme část série sledovali a poznáme, jak by to vypadalo, kdyby byl Deadpool pacifista a hipísák. A kupodivu by to asi taky fungovalo, i když je otázka, jak dlouho a jak moc je to vtipné právě proto, že předchozích X příběhů takový nebyl.  

Deadpool 7: Osa

Obsahuje sešity Deadpool (2012) č. 35-40, které napsali Brian Posehn a Gerry Duggan a ilustrovali Mike Hawthorne, Scott Koblish a Mirko Colak.

Vydavatel: CREW
Scénář: Brian Posehn, Gerry Duggan
Kresba: Scott Koblish
Překlad: Darek Šmíd
Série: Deadpool 
Počet stran: 136
Formát: 167 × 258 mm
Vazba: brožovaná
Rok vydání:  2019

KomiksDeadpoolB. PosehnG. DugganS. KoblishCrew
Kategorie: Bloggeři, JFK

Jean Dufaux & Phillipe Delaby – Murena #01: Cyklus matky

Schefikův blog - 10. Prosinec 2019 - 17:37
  ANOTACE: Starověký Řím, 1. století našeho letopočtu, poslední dny vlády císaře Claudia. Jeho manželka Agrippina se rozhodne císaře zabít, aby zajistila trůn synu Neronovi a tím jej upřednostnila před císařovým skutečným synem Britannicem. Intriky, úklady, spiknutí, nájemné vraždy v impozantním úvodním cyklu „římské Neronovy ságy“, jejímiž autory jsou scenárista Jean Dufaux a kreslíř Philippe [...]
Kategorie: Bloggeři

RECENZE: Michael Jan Friedman, Saratoga: Star Trek: Deep Space Nine

Agent JFK - 10. Prosinec 2019 - 16:43

Saratoga je jako návrat domů. Osazenstvo Deep Space 9 je asi nejvíc "Friends like" ze všech startrekových seriálů. Zatímco na lodích posádka táhne za jeden provaz, u DS9 to není tak úplně jisté. Spíš tu máme širokou paletu vztahů od přátelství přes lásku až po jakési nepřátelství, které je ale servírováno tak nějak v dobrém jako hra kočky s myší. Sisko je takový táta stanice, doktor Bashir neustále zkouší sbalit staříka DAX, Odo se nemusí s Quarkem, Quark věren své povaze se snaží ošulit všechny kolem a Jake s Nogem se pokouší mezi svými průšvihy zachraňovat Nogova otce a Quarkova bratra Roma. No a nakonec tu máme Kiru Nerys, která se snaží co nejvíc pomoct Bajoru, aniž by příliš porušila subordinaci nčemebo pravidla federace. A do téhle rodiny nás Saratoga opět zavede a je to návrat ve stylu připomínajícím ty nejlepší díly seriálu.

Na své si přijdou fanoušci Benjamina Siska a jeho party, která tentokrát vyráží s Defiantem na poklidnou plavbu, převážejíc přeživší z lodi Saratoga, aby zavzpomínali a pokřtili její novou jmenovkyni v loděnicích hvězdé flotily. Saratoga byla Siskova loď, která skončila svou pouť v bitvě u Wolfu 359, a aby to mělo nějakou štábní kulturu, bývalá Siskova posádka se sejde právě na DS9, aby se společně na slavnost vypravila. To sice dovolí členům posádky zavzpomínat a obnovit stará přátelství, ale také staré jizvy na jejich vztazích, takže ona výprava není ani z osobního hlediska zdaleka tak příjemná, jak by setkání starých přátel mohlo být. A co teprve když se Defiant dostane do potíží a zůstane viset ve vesmíru, přičemž si je Sisko jistý, že jde o sabotáž?

Pozadu ale nezůstane ani linka Kira, Odo / Quark, Rom, mezi nimiž to jiskří sarkastickými poznámkami a podezíravostí, přičemž už se ale navzájem všichni znají, takže těžko říct, co z toho je povinně hrané a kde si opravdu nevěří. Kira totiž potřebuje, aby Quark pro Bajorany sehnal Kardasijské cívky, které má jeden z jeho obchodních partnerů. Naneštěstí pro Kiru je ale po sjednání schůzky Quark indisponován, a tak roli vyjednavače převezme jeho neschopný bratr Rom. Anebo by tu byla jiná možnost? Neprokoukne obchodní partner Oda přeměněného za Quarka? A dokáže vůbec Odo obchodovat?

Saratoga rozhodně není pro začátečníky, ale to se od startrekových knížek ani nedá čekat. Star Trek tvoří komplexní vesmír a u DS9 je to navíc vesmír vztahů mezi postavami, který je pro děj a vaši zábavu nesmírně důležitý. Pokud jste tedy DS9 nepolíbení, rozhodně sáhněte po jiné knize. Pokud se ale chcete zase na chvíli vrátit mezi své přátele zavřené v kovové piksle na oběžné dráze Bajoru, resp. poblíž červí díry, tak je Saratoga nejlepší dostupný nový způsob. Michael Jan Friedman tu jasně dokazuje, že není jen odborníkem na Novou Generaci, ale dokáže si osvojit i ostatní posádky a vykouzlit úžasný příběh s tou pravou atmosférou a trochou té nostalgie.

Saratoga: Star Trek: Deep Space Nine

Autor: Michael Jan Friedman
Nakladatel: Brokilon
Překlad: Martina Balatková 
Stran: 221
Vazba: brožovaná
Rozměry: 10,9 × 16,6 cm
Rok vydání: 2018
Cena: 258 Kč

RecenzeLiteraturaStar Trek. M. J. FriedmanSci-fi
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2080: Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee

Comics Blog - 10. Prosinec 2019 - 11:02

Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee (Amazing Fantastic Incredible: A Marvelous Memoir)Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "Amazing Fantastic Incredible: A Marvelous Memoir" v roce 2015. České vydání má 196 stran a prodává se v plné ceně za 549 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Peter DavidKresba: Colleen Doran
Myslím si, že Stan Lee za svůj život získal tolik kreditu, který si někdy ani nezasloužil. I přesto jsem se s chutí pustil do jeho komiksového životopisu, který ještě před smrtí pomáhal vytvořit spolu s jeho autorem Peterem Davidem. A jelikož je tohle komiks, který vydával přímo Marvel, dalo se očekávat, že to nebude něco, co by bylo neskutečně objektivní, co by se snažilo popsat pravdu z různých stran. A ano, s knihou "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" se vám dostává životopis, který je skutečně velmi neobjektivní, je tu proto, aby vychválil osobnost Stana Leeho, ale popravdě, při čtení mi to bylo úplně jedno, hltal jsem stránku za stránkou a bavil jsem se tím, jak je vše zpracováno. Tohle je životopis, který by měl čtenáře bavit. A také baví, to se povedlo naprosto dokonale. Navíc to není jen plané tlachání, ale skutečně se zde dozvíte hodně zajímavého. A možná jste něco z toho doposud nevěděli.

Kniha "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" je skutečně zaměřena na Stana Leeho, má ho jako vypravěče a celou dobu je ve středu reflektorů. Vidíme ho na začátku jako toho rozjařeného starého pána, jak ho známe nejvíce, ale setkáme se s ním v různých etapách jeho života. A také v různých etapách Marvelu. A nejen Marvelu. Poznáváme nejprve malého Stanleyho, chlapce, který rád četl a nakonec se náhodou, protože chtěl finančně podpořit rodinu, dostal k práci pro Timely Comics, což - jak asi dobře víte - byl předchůdce Marvelu. Dělal tam asistenta, ale po krátké době už začal psát první scénáře. Holt nikdo jiný nebyl. A to mu vydrželo ještě dlouho, dalších v podstatě čtyřicet let a příležitostně ještě dále. Je škoda, že to, jak byla rodina na začátku příběhu důležitá, pak se vytrácí a není pořádně řečeno, co se s ní stalo, jen je zde krátká noticka o tom, že Stanova matka zemřela. Tady bych viděl chybu v tom, že se nechal Peter David unést historií Marvelu, které se věnuje také dost.

Ale tak ono se není čemu divit. Mnozí lidé mají spojeno, že Stan Lee rovná se Marvel a naopak. On byl tím, kdo spoluvytvářel nejznámější postavy, on byl tím, kdo vymýšlel pořád něco nového, on byl tím, kdo by následně nejvíc vidět. A to až do posledních let svého života. Jeho malým rolím v marvelovských filmech se komiks také mimochodem věnuje. Stan Lee se stal tváří Marvelu a dělal pro to hodně, i když později už to nebyla vyloženě tvůrčí činnost, ale spíše činnost marketingová a obchodní. Vlastně neprodával jen značku, ale prodával s ní i sebe, snažil s nabídnout svou tvář a pomoct tak komiksům, které byly jeho dětmi anebo na nich stavěli další. A skutečně mu nelze vzít kredit. Byl tím, kdo stál u zrodu těch nejznámějších komiksových postav, byl tím, kdo o sobě dával pořád vědět, což nakonec i vedlo k tomu, že se někteří kreslíři cítili odstrčeni. Ale to bylo i tím šíleným faktem, že tvůrci na svoje výtvory neměli práva.

Komiksu "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" se ale musí nechat, že není jen zlatým a nablýskaným pomníkem Stanova života a díla, přece jen se věnuje i temnějším stránkám anebo se o ně minimálně trochu otře, ať už to jsou některé konce jeho přátelství a tvůrčího partnerství, rodinné problémy anebo i problémy v podnikání, které si i Stan Lee zažil. Ať tak, nebo tak, kniha "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" je pořád ale především zábava, která přináší dostatek informací o Stanovi a Marvelu, takže vás bude čtení od začátku dokonce bavit, tedy alespoň v případě, pokud vás Marvel zajímavá a nezlomili jste nad ním ruku. A jelikož sám Stan Lee měl na tomhle komiksu také podíl, dá se tušit, že jsou zde skutečně zachyceny jeho vzpomínky, takže minimálně jeho pohled na věc. A jo, je to chlapík, který se vám prostě musel zamlouvat. A pro superhrdinský komiks udělal hodně.

Komiks "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" zakoupíte na stránkách nakladatelství Crew.
Kategorie: Bloggeři

Ben Aaronovitch – Řeky Londýna #7: Zvony Londýna

Schefikův blog - 10. Prosinec 2019 - 9:28
  ANOTACE: Muž bez tváře, pachatel mnoha vražd, podvodů a zločinů proti lidskosti, byl demaskován a je na útěku. Peter Grant, londýnský detektiv a čarodějnický učeň, nyní hraje klíčovou roli v bezprecedentní operaci bezpečnostních sil, která má Muže bez tváře dostat před soud. Peter mezitím zjišťuje, že Muž bez tváře není ještě ani zdaleka vyřízený [...]
Kategorie: Bloggeři

#2079: Generace 89

Comics Blog - 9. Prosinec 2019 - 18:16

Generace 89Vydalo nakladatelství CPress v pevné vazbě v roce 2019. Vydání má 168 stran a prodává se v plné ceně za 349 Kč.
Scénář: Různí
Kresba: Různí

Kniha "Generace 89" si vzala celkem zajímavý úkol. Seznámit nás s komiksovými autory a především jejich komiksy, které vycházely kolem roku 1989, především pak v letech 1989 až 1993. To bylo období, kdy český komiks, především ten sešitový, zaznamenal neskutečný boom. A nakonec i tvrdý pád. Dovedete si nyní představit, že by nějaký časopis s komiksy vycházel v nákladu 200 000 kusů? Ne, dnes už to snad ani není možné, minimálně taková pecka zatím nevznikla a ani to nevypadá, že by vzniknout měla. Ale byly tu časopisy jako "Kometa" a "Aréna", které to dokázaly, i když jen v krátkodobém měřítku. Ale pravda, "Kometa" měla docela dost dílů (celkem 36), to nebyla jen pětice čísel jako v případě "Arény". Ale byly tu i další magazíny, fanziny a místa, kde mohli tvůrci publikovat. Editor Tomáš Prokůpek pak přináší plejádu zajímavých komiksů, kdy u některých si po letech budete říkat, že jsou pořád dobré, u jiných ani po letech pořádně nepochopíte, o čem vlastně jsou.

Knihu otevírá slovenský černobílý komiks "Dobrodružstvá Ťuťa Ďunďa", který začíná jako sociální satira a mění se v satiru politickou, a to v neskutečně zběsilém organizování panelů, které má něco ze Saudka, ale rozhodně ne jeho přehlednost, kterou jste cítili v každé stránce. Prvním barevným komiksem v knize je "Konec staré struktury", což je takové komiksové ohlédnutí se za pádem režimu. Zajímavý, skoro až kafkovský nápad, který ale mohl být vytištěn ještě před rokem 1989, to by byla teprve síla. Následuje Sheila od Bofa, tedy Bohumila Fencla, kde je také vidět Soudkův vliv, ale spíše v tom, jak je komiks vyprávěn, jak je používán humor. Fenclova kresba je ale specifická a osobitá. A taková je "Sheila", jejíž druhý díl je zde mimochodem otištěn vůbec poprvé. A jo, bavil jsem se. Je to ujeté, je to sprosté, je to zábavné. Za mě jeden z vrcholů sbírky "Generace 89". Tam bych asi klidně zařadil i komiks "Flip, Kastor & kouzelná škeble", který má krásnou kresbu, jako kdyby byla určena spíše dětem, ale přitom parádně absurdní příběh. Takový trochu jiný čtyřlístkový komiks.

Komiks Přízrak" zaujme krásnou kresbou Karla Zemana, bohužel scénář je slabší, ale to je celkově problém komiksů, které jsou v knize "Generace 89" obsaženy. A nejen jich, je to celkově problém českého komiksu. Tohle moje tvrzení pak hned popírá čtyřstránkový kraťas "Kirri", který má skvělou jak kresbu, tak příběh. Jiří Grbavčic vytvořil komiks podle námětu Otakara Batličky a skvěle to zafungovalo. "Rocky Raccoon" je zvláštní ztvárnění písničky od Beatles, kdy konec mě hodně zklamal. "Mysterium of the Black Hole" je pak mysterium samo o sobě. Zajímavá kresba, ale o ději se moc mluvit nedá, jde spíše o pocity z toho, co čtenář vidí. A já mám radši dějovější komiksy. Tohle sice splňuje "Duryan Hyperman", ale v příběhu, který je ta k zběsilý, až to pěkné není. Opět velmi silný vliv Káji Saudka. Bohužel schopnost vyprávět příběh tak silná není. "Conan: Návrat" je prostě zpracování jednoho Conanova příběhu. Kresebně fajn, dějově dobré. Komiks "Barbaři & bohové" mají místy naprosto úchvatnou detailní kresbu. Ale o čem to bylo...

Komiks "Bílá hůl ráže 7,62" má předlohu v povídce Ondřeje Neffa a musím říct, že se velmi dobře čte. Na kresbu jsem si chvíli zvykal, al nakonec dojem nekazí. "Mise lásky XX MP" pak ukazuje saudkovskou kresbu v podání Miroslava Schönberga. A tady je vidět, že šel autor ve správných stopách a nenechal se zviklat šílenou kompozicí ani maximalizací humoru v každém panelu, až to vtipné není. Krátký, zábavný a dobře nakreslený komiks. Kdyby měl poslední komiks s názvem "Dračí let" lepší scénář, kdy při čtení máte pocit, že to bylo celé uměle natahováno že tvůrci původně zamýšleli kratší komiks, než jaký z toho vznikl, byl by tohle další vrchol knihy. Kresba Vladimíra Hanuše je v komiksu prostě skvělá. Kniha "Generace 89" ukazuje, že jsme zde měli skvělé tvůrce - naštěstí někteří se stále drží a sem tam komiks ještě tvoří - ale především v oblasti kresby, co se týká scénářů, i v té době jsme tápali. Není divu, že si kreslíři často brali na pomoc povídky. Někdy to zafungovalo, někdy méně. Kniha "Generace 89" je skvělý editorský počin, který ukazuje, že rok 1989 byl zlomem pro český komiks, který tenkrát dokázal přijít se zajímavými kusy, stejně jako s těmi velmi slabými.
Komiks "Generace 89" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.
Kategorie: Bloggeři

RECENZE: Joe Hill, NOS4A2

Agent JFK - 9. Prosinec 2019 - 15:12

Také se vám občas stane, že něco zrovna akutně potřebujete, ale nemůžete to najít? Victoria McQueenová má na hledání věcí zvláštní metodu, otázkou ale je, zda se jí využívání jedinečné schopnosti vyplatí.

Přes most, jemuž říká Zkratka, se může na svém kole dostat na každé místo, které si představí, a snadno tak najde vše, co si zrovna přeje. Po přejetí mostu může být klidně na druhé straně USA a překonat vzdálenost tisíců kilometrů během minuty. Jako dítě používá Zkratku jen k maličkostem a její existenci se snaží vytěsňovat, což ale není dlouhodobě udržitelné, protože chce přijít na to, proč se jí tato nadpřirozená věc děje. Proto najde knihovnici Maggie, která má podobný dar. V její knihovně Vicky zjistí, že existuje mnoho dalších lidí, kteří umí svou představivost přetvořit v realitu – bohužel je jedním z nich i padouch Charlie Manx, v jehož starém autě s poznávací značkou NOS4A2 už několik let mizí děti. Manx žije v domnění, že zachraňuje duše nevinných, vozí je na tajemné místo jménem Vánoční říše a zanechává je nesmrtelné v kouzelné štědrovečerní krajině. Když mu Vicky jednou zkříží cestu, už se jej nezbaví a po mnoha letech musí bitvu chtě nechtě dobojovat – zvlášť, když najednou jde o život jejího syna.

Kniha NOS4A2 (čteno Nosferatu) z rukou spisovatele Joe Hilla u nás v 1. vydání vyšla pod názvem Vánoční říše, který příběhu odpovídá možná ještě lépe. Jelikož Hillovi sedí spíše delší příběhy než sepisování krátkých povídek, není překvapením, že i NOS4A2 se řadí mezi jeho povedenější díla.

Je pozoruhodné, jak snadné je se do knihy začíst. Události z dětských let Vicky jsou dost poutavé, z prvních desítek stran na vás dýchá její naivita, bezstarostnost i schopnost lépe se vypořádávat s divnými či nadpřirozenými situacemi. Příběh se rozjíždí rychle, v jeho druhé lince sledujeme Charlieho Manxe, který si zvesela krade děti jako by se nechumelilo, dokonce je schopen si najít poskoky, které zasvětí do pomíjivých kouzel své Vánoční říše a boje za spravedlnost. Po prvním střetu náctileté Vicky s Manxem se ale prvotní kouzlo knihy začíná trochu vytrácet. Příběh je daleko táhlejší a zaobírá se spoustou věcí, jen ne tím, co čtenáře skutečně zajímá. Ve výsledku to Hill dokáže ještě napravit a z knihy se i tak stává skvělá vánoční jízda, ale být NOS4A2 o takových 200 stránek kratší, možná by to pomohlo dynamice příběhu a čtenář by snáze udržel pozornost.

Na jednu stranu je dospělá Vicky, která řeší svou dětstvím pochroumanou mysl a rodinu, ke které přišla více méně náhodou, poměrně zajímavá. Na druhou ale jasně vede její dětské já, které si nebralo tolik servítek. Při čtení se čtenář párkrát zamyslí nad tím, jak by asi příběh vypadal, kdyby Vicky s Manxem bojovala už jako dítě. Tuto verzi nám ale Hill nepřináší, takže je třeba se spokojit s tím, co si pro nás připravil.

Nejzajímavější je rozhodně postava Charlieho Manxe, který není nijak pozoruhodným zločincem, ale díky v mysli vybudované Vánoční říši dokáže své činy dost dobře maskovat. Zároveň věří v to, že únosy dětí z (podle něj) nezpůsobilých rodin jsou společnosti prospěšné, ve Vánoční říši už přece nemůže být nikdo smutný ani týraný rodiči. Poleva teče proudem, každý den se rozbalují dárky a k večeři se jí jedině čokoláda. Zato se ale násilně odvlečeným dětem stanou jiné zrůdnosti, které nestárnoucí Manx už nevidí. Vánoční říše není ani zdaleka tak růžovým a mírumilovným místem, jak se rozhodl všem tvrdit.

Sečteno a podtrženo, i přes trochu zdlouhavý prostředek je kniha napínavá, plná zvratů a zajímavých rozuzlení. Jestli ale čekáte, že vás perfektně naladí na Vánoce, rychle tuhle myšlenku vypusťte – pokud se nechcete celé svátky bát, že vám před domem bude stát černý Rolls-Royce.


NOS4A2
Rok vydání: 2019 (2. vydání – 1. vydání vyšlo pod názvem Vánoční říše)
Překlad: Adéla Bartlová
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Stran: 672
Vazba: vázaná s přebalem
Cena: 359 Kč

RecenzeLiteraturaJ. HillBeta-DobrovskýHororFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

James Tynion IV. – Batman Detective Comics #5: Život v osamění (Rebirth)

Schefikův blog - 9. Prosinec 2019 - 12:15
  ANOTACE: Batmana léta sužovaly myšlenky na smrt Tima Drakea, mladého hrdiny, jenž jako Red Robin bojoval po jeho boku. Tim Batmanovi pomáhal sestavit tým, který se spolu s Temným rytířem staral o bezpečnost v Gothamu. Při obraně města však Tim padl. Nebo to aspoň tak vypadalo. Ve skutečnosti byl Red Robin držen v zajetí, [...]
Kategorie: Bloggeři

ROZHOVOR (z BristolConu): Juliet McKennová

Agent JFK - 8. Prosinec 2019 - 19:54

Mohlo by se zdát, že je toto jméno v české kotlině neznámé. Ale stačí trochu zapátrat a zjistíte, že s ní v Ikarii vyšel rozhovor a že o ní psal Martin Šust na FantasyPlanet v září 2005 (psal tehdy výborný seriál Historie moderní fantasy, tento díl byl o roce 1999; doporučujeme!), konkrétně jako o „nadějné debutantce“ se „svéráznou a velmi přitažlivou hrdinkou“. Recenze z téhož webu z prosince 2004 hodnotí Zlodějčinu hru (2004, Triton, překlad Robert Čapek, v orig. The Thief's Gamble, 1998) jako průměrnou fantasy, což mnohé příznivce nadzvedlo ze židle natolik, aby se ozvali v diskuzi. Prodeje asi nebyly bůhvíjaké – sága Einarinn sice vyšla celá, ale nic dalšího od Juliet McKennové v češtině nevyšlo. V angličtině její tvorba zaznamenala dostatečně velký ohlas, aby to autorku motivovalo k dalšímu psaní. Proto jí po sériích The Aldabreshin Compass, The Chronicles of the Lescari Revolution a The Hadrumal Crisis a mnoha povídkách zrovna vychází i poslední série: The Green Man (Zelený muž). Její první díl, The Green Man's Heir (Dědic Zeleného muže), se probojoval do užšího výběru British Fantasy Awards 2019, což se jí naposledy povedlo se dvěma díly Einarinn v roce 1999 – tehdy zvítězil Kingův Pytel kostí. (Pro ty, kteří stejně jako já neznali fenomén Zeleného muže, doporučuji pro začátek Wikipedii, pozn. autora.)

Juliet McKennovou jsem na BristolConu odchytil jako první. Byl jsem nervózní, ale ona se ukázala jako dáma a zkušená autorka. Odpovídala obšírně, úspěšně si domýšlela, na co jsem se svojí neobratnou angličtinou toužil zeptat, byla nesmírně milá a vstřícná, ale zároveň brala moje otázky velmi vážně – a vzniklo interview, které otevírá prostor pro mnohé další dotazy. Podezření, že tahle paní je zatraceně chytrá a dobře si rozmyslí, než něco plácne, se potvrdilo v panelech, kterých se zúčastnila. Snad se opravdu nějaký nakladatel chytí a něco od ní vydá, jak doufáme na konci rozhovoru.

Zajímavé odkazy pro anglicky čtoucí:
Stránky Juliet McKennové
Twitter Juliet McKennové

Něco mezi rozhovorem a představením autorky na Oxford Mail
Rozhovor zejména o Einarinn
Rozhovor pro Ikarii (dnešní XB-1; přeložený vyšel v květnovém čísle v roce 2005)

Zajímavé odkazy pro anglicky mluvící:
Rozhovor k četbě i poslechu na ScifiFantasyNetwork
Autorské čtení a rozhovor na YouTube (chcete-li přeskočit úvodní povídání, samotná autorka se objeví až v čase 2:56)

 

Rozhovor

Některé z vašich knih byly přeloženy do češtiny, konkrétně sága Einarinn v roce 2004. Co si o tom dnes myslíte?

Když se zpětně podívám na ty knihy? Nedávno jsem kontrolovala text, revidovala je a připravovala k novému vydání. A mohu s úlevou prohlásit, že se drží docela dobře. Je nesmírně zajímavé sledovat, jak se můj styl za těch dvacet let změnil. Je také zajímavé pozorovat, jak u mě některá témata přetrvávají. Přátelství, loajalita, osobní zodpovědnost. V mém podvědomí je očividně hluboce zakořeněno něco, co prochází celou mou tvorbou až dodnes. Jedna zajímavost z té doby: velmi záměrně jsem psala postavu ženského hrdiny spíše než hrdinky, čímž myslím skutečnost, že hlavní postava nebyla definována svými vztahy k mužům. Určitě jsem v té době nebyla jedinou spisovatelkou, která to dělala, ale byla to ve fantasy relativně nová věc. V mém případě se to vyvinulo z krimi, kterou jsem v té době četla a kde se nezávislé ženy v roli detektivů objevovaly, třeba V. I. Warshawski, Kinsey Millhone, Kate Brannigan, a první recenze se zaměřily na tuto skutečnost jako na něco neobvyklého a odchylujícího se od poznávacích znaků fantasy. A teď, o dvacet let později, je to pevně zakotveno ve fantastickém mainstreamu, což pokládám za pozitivní a povzbuzující. Zajímavé také je, jak se v současné fantastice hlad po rozmanitosti, který začal právě se silnými a nezávislými hrdinkami, orientuje na rasová a genderová témata a na téma sexuální orientace, která se prostě neobjevovala, když jsem začala fantasy číst.

Zrovna nedávno vyšel v češtině článek o N. K. Jemisinové, její Zlomené zemi a hrdinech, respektive hrdinkách v té trilogii! Pamatujete si překlad do češtiny? Spolupracovala jste s překladateli, nebo vůbec ne? (První díl série Einarinn přeložil Robert Čapek, všechny ostatní pak Adéla Bartlová, pozn. autora)

Na překladu do češtiny jsem se nepodílela. Jedna z obrovských výhod e-mailu je, že když mají být moje knihy přeloženy, vždy dávám překladatelům k dispozici svoji e-mailovou adresu, aby se mě na cokoliv mohli zeptat. Spolupracovala jsem s nizozemskými, japonskými a tureckými překladateli a je fascinující, které prvky se v překladu ztrácejí. Zejména v případě Japonců a Turků – věci, které jsem si vytáhla z britské nebo západoevropské historie, byly pro tyto překladatele naprosto cizí. Nejsem v kontaktu s českými a slovenskými fanoušky, ale ohromilo mě, kolik evropských fanoušků si knihu přečte v překladu a potom ještě jednou v angličtině jako jazykové cvičení. Mám fanoušky v Německu a v Rusku a ti mi říkali, že překlady do jejich jazyků jsou velmi povedené. A také vím, že fanoušci v Maďarsku… ehm… vznesli námitky proti chybám v překladu. Vědomí, že se evropský fandom tolik zajímá o tuto problematiku, mě velmi těší. Musím ale přiznat, že mě poněkud překvapily obálky českého vydání.

Pozitivně, nebo negativně?

Mno… všechny ty spoře oděné ženy v kroužkové zbroji a celý ten pirátský vzhled byly poněkud překvapivé. Řekla bych, že ti, kteří si knihy koupili na základě obálky, nemuseli najít zrovna to, co očekávali. Ale snad aspoň to, co našli, poupravilo jejich smýšlení o některých drobnostech. (I v českých recenzích se objevily reakce kritizující obálky. Viz např. zde, pozn. autora.)

Mohu vás ujistit, že se situace od té doby změnila a že obálky v České republice jsou dnes výrazně lepší.

To je povzbudivé. Ale víte, jak to je: nakladatelé vědí, co se nejlépe prodává.

Myslím, že se od té doby změnil diskurz, což je dobře.

Tak… bylo to před dvaceti lety.

Ještě jedna otázka. Která vaše kniha by měla být přeložena do češtiny a proč?

Všechny!

No, tak to samozřejmě, ale pojďme vybrat jednu knihu nebo jednu sérii.

Hodně by mě zajímal překlad série The Green Man (Zelený muž).

To je vaše poslední série, že?

Ano, ta nejnovější. Ty příběhy mají kořeny v anglickém venkově a zajímaly by mě reakce lidí ze zcela odlišných zemí. I když věci jako Zelený muž a vztah obyvatelů měst k lesům, krajině, řekám, vodě byly vždy součástí evropské literatury a myšlení přinejmenším ve stejné míře jako v Anglii a na britských ostrovech. Narazila jsem na zpodobnění Zeleného muže třeba ve Slovinsku. Bylo by velmi zajímavé pozorovat, co si čtenáři z ČR promítnou do mých knih z vlastní zkušenosti a jak to ovlivní způsob, jakým by ty příběhy četli. Vzpomínám si na některé fascinující konverzace s evropskými fanoušky o rozdílných zkušenostech, na kterých se zakládalo jejich čtení ságy Einarinn – a hodně by mě to zajímalo i v případě knih o Zeleném muži.

Třeba se najde nějaký nakladatel, který si přečte tento rozhovor a dostane zálusk na překlad vašich knih. Děkuji mnohokrát!

Není vůbec zač, bylo mi potěšením.

Rozhovor – originál

I would say that the journey of you as a writer to the Czech audience was quite difficult, because it Some of your books are translated into Czech, more specifically, it was the Tales of Einarinn in 2004. What do you think about it today?

When I look back at those books? I have recently just been reviewing them, revising the text, checking the text for new print editions. I am relieved to say they do hold up very well. It is very interesting to see how my writing style has changed in the twenty years. It is also interesting to see themes that have continued to be present in my work. The ideas of friendship, loyalty and individual responsibility. Clearly, there is something deep in my subconscious that has come through in my work and still does. One of the interesting things was that at the time I was very consciously writing a female hero, rather than a heroine, by which I mean a women who was not defined by her relationship with men. I certainly wasn't the only fantasy writer doing that at the time, but it was a relatively new thing in fantasy fiction. In my own case it spun off the crime fiction that I was reading where independently minded female private eyes, V. I. Warshawski, Kinsey Millhone, Kate Brannigan, were coming through in the crime fiction, and certainly early reviews of those books highlighted that as something unusual and getting away from the established traits of fantasy. Twenty years on, that's firmly in the mainstream of fantastic fiction, which I find very positive and encouraging. And it is interesting to see the ways in which in contemporary fantasy that drive for diversity which started with strong and independent women is now addressing issues of race and gender and sexuality in ways that when I started reading fantasy simply wasn't being addressed.

Well, actually just recently there was a big article in one of the Czech magazines about N. K. Jemisin and her Broken Earth and the feminine heroes, or actually heroine there. Do you remember the translation to Czech? Did you cooperate with translators, or not at all?

Not on the Czech books. One of the great pluses of e-mail now is that I've always said when my book have been translated that the translator should have my e-mail address and if they have any questions they should get in touch, and I have certainly worked with my Dutch, Japanese and Turkish translators, and it's curious to see which elements don't translate. Particularly with Japanese and Turkish translators – things that I've drawn from British history or western European history, which were completely alien to those writers. One of the great things about central European fandom is – I don't think I have had any contact with Czech Republic or Slovakian fans, but I was fascinated to learn how many European fans would read the book in translation and then read it in English original as an English language exercise. I have had German and Russian fans who told me there are very good translations, and I know that Hungarian fans have been known to… err… challange publishers over the faults in their translations. So it is lovely to think that European fandom engages in such a commited fashion with the work.
I must say, though, the Czech cover art was a bit of a surprise.

A good surprise, or a bad one?

Well, the whole scantily clad woman draped in chainmail and the whole bondage pirate look was a bit of a surprise. I feel that anyone who bought those books on the basis of the cover may well not have found what they were expecting. But hopefully what they found might have corrected their thinking on a few aspects.

I can assure you the situation has changed since then and the covers today are really better today in the Czech Republic.

That's very reassuring. But, you know, publishers know what sells best in their market.

I think the discourse has probably changed, which is good.

Well, it was twenty years ago.

One last question. Which of your books that are not translated into Czech should be translated and why?

All of them!

Oh, of course, but pick, let's say, one book or one serie.

I would be very interested to see the Green Man books translated.

That's the last one, right?

Yes, the most recent ones. Because they are very, very much rooted in the English countryside, and I would be very interested to see the responses of people coming from a completely different country; though things like the Green Man and the relationship of city-dwellers and town-dwellers with woods, with country, with rivers, with water, that has been a strand in European literature and thinking at least as much if not more so than it has in the United Kingdom, in British Isles. I come across images of Green Man in Slovenia, for example. It would be very interesting to see what readers from the Czech Republic brought to those books from their own experience and how that influence the way they read those stories, because I have had fascinating conversations with European fans about the different experiences that have underpinned their readings the Tales of Einarinn, and I would be absolutely fascinated to see that with the Green Man books.

Maybe some publisher will read this interview and maybe they will be tempted to do the translation of your books. Thank you very much!

You are entirely welcome, it has been a pleasure.

Poděkování patří Polly Gallisové, která mi pomohla s přepisem méně srozumitelných pasáží. Za případné chyby v přepisu a překladu může právě a pouze autor rozhovoru. 
Thanks to Polly Gallis, who checked some of the difficult parts of the interview. All remaining errors in both transcription and translation are mine.

 

rozhovorInterviewLidé. BristolConJ.McKennová
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2078: DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice

Comics Blog - 6. Prosinec 2019 - 11:19
DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice (Batman: The Black Glove)Vydalo Eaglemoss Collections v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 667 až 669 a 672 až 675 série "Batman" a jako "Detective Comics 110" v nakladatelství DC Comics. České vydání se prodává v plné ceně za 229 Kč na stáncích. Předplatit je možné sérii na stránkách nakladatele.
Scénář: Grant Morrison, Don Cameron
Kresba: J. H. Williams III, Tony S. Daniel, Ryan Benjamin, Win Mortimer

Grant Morrison rozhodně není autor, kterého bych nějak moc zbožňoval ale říkal jsem si, že třeba bude fajn mu dát po nějaké době zase šanci, navíc v příbězích, které jsem ještě nečetl a česky ani jeden nevyšel. Kniha "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" totiž obsahuje tři příběhy, které předcházejí komiksu "Batman: R.I.P.", který už jsme česky číst mohli. Kniha "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" obsahuje tři příběhy, které vycházely v rámci série "Batman", první v číslech 337 až 339, druhé dva pak v číslech 672 až 675. Hezké na těch příbězích je, jak jsou každý jiný. Nejlepší mi osobně přišel příběh první, který se odehrává v Anglii. Ano, skutečně. Grant Morrison si vzal na paškál starou událost ještě z 50. let, kdy se Batman dostal nejen do Anglie, ale rovnou se rozhodl vytvořit evropský tým superhrdinů. A právě ti se zde objevují, protože Grant Morrison je v příběhu přiměl se zase po letech dát dohromady. A tentokrát se dostavil i Batman, který na pozdější setkání nechodil.

Nebudu lhát, tohle mě prostě bavilo. Bavilo mě, jak to má retro nádech a jak se zde objevují postavy, které jsem tedy pravda ani neznal, ale dávají smysl i v tomhle moderním příběhu, a to i přesto, že ten původní musel být hodně naivní a nejspíš pro dnešního čtenáře celkem směšný. Druhý faktor, proč se mi komiks líbí, to je skutečnost, že je celý koncipován jako klasická detektivka, ještě tedy trochu s bondovskými prvky. Jako kdyby Morrison i styl chtěl přiblížit Británii. A funguje mu to, a to i přesto, že jinak Batmana mimo Gotham moc nemusím. Do Gothamu se pak vracíme se dvěma zbylými příběhy. V jednom proto, aby se Batman mohl utkat s jedním z těch, kdo se ho snaží napodobovat, ale mají t v hlavě ještě víc pomotané a jsou spíše nebezpeční. Za tímhle příběhem je pozadí, které nám trochu chybí, což je škoda a kniha "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" tohle musí doplňovat jen textovým úvodem. Ale aspoň že tak, ty textové úvody jsou přece jen trochu přínosné, hlavně když to povědomí prostě nemáme.

Poslední příběh je také v Gothamu a docela dost se věnuje Bruceovu osobnímu životu. Zase se rozhodl, že bude randit a tentokrát pořádně. Jeho aktuální vyvolená se jmenuje Jezebel Jet. Opravdu. Ale nejde jen o ni, jde i o to, že je tu nepřítel, proti kterému je třeba bojovat. Tento příběh je velmi osobní, konec může překvapit a možná i trochu naštvat v tom smyslu, že se hned nedovíme, jak to dopadne. Ale tak pokud sáhnete po komiksu "Batman: R.I.P.", nakonec se to dozvíte. Součástí knihy "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" je také retro sešit, kde sledujeme jedno z prvních dobrodružství ve Velké Británii. Tohle je taková sranda detektivka, kde Alfred má komickou roli. Trochu se to snaží vzdát hold Sherlocku Holmesovi, ale na to je to příliš jednoduché. A popravdě v dnešní době už je to opravdu jen úsměvné, nic víc. Ale aspoň je tu ten zajímavý kontrast v tom, jak byl pojat detektivní příběh ve 40. letech a jak ho pak pojal o šedesát let později Grant Morrison. Morrison z toho rozhodně vychází vítězně.

Komiks "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" obsahuje tři příběhy, které jsou z mého pohledu různorodé nejen dějově, ale i kvalitou. Za mě je rozhodně nejlepší první, ale tady jde o to, že mám podobný retro styl rád a navíc se Grantovi Morrisonovi skvěle podařilo navázat na klasické britské detektivky a špionážní filmy. Druhý příběh je poměrně syrový, má dobrou psychologii, to se mi na něm velmi líbilo, i když mě již nenadchnul tolik jako příběh první. A nakonec je tu příběh třetí, který sice rozvíjí něco, co bylo a bude ještě pro Batmana důležité, ale popravdě už mě nebavil vůbec a moc jsem si z něj nezapamatoval. I tak ale kniha "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" ukazuje, že i z mého pohledu může Grant Morrison napsat dobrý příběh s Batmanem, což je pro mě docela milé zjištění. A černá rukavice je docela zajímavá organizace, minimálně to vede k zajímavým komiksovým stránkám, pokud rukavice udeří.

Na Comics Blogu najdete také recenzi na knihy:
DC komiksový komplet 1: Batman - Ticho, kniha první
DC komiksový komplet 2: Batman - Ticho, kniha druhá
DC komiksový komplet 3: Green Lantern - Tajemství původu
DC komiksový komplet 4: Batman a syn
DC komiksový komplet 5: Superman - Utajený počátek
DC komiksový komplet 6: Batman - Dlouhý Halloween, kniha první
DC komiksový komplet 7: Batman - Dlouhý Halloween, kniha druhá
DC komiksový komplet 8: Green Lantern - Rok jedna
DC komiksový komplet 9: Superman - Pro zítřek, kniha první
DC komiksový komplet 10: Superman - Pro zítřek, kniha druhá
DC komiksový komplet 11: JLA - Babylonská věž
DC komiksový komplet 12: Superman - Poslední syn Kryptonu
DC komiksový komplet 13: Superman/Batman - Nepřátelé státu
DC komiksový komplet 14: JLA - Rok jedna, kniha první
DC komiksový komplet 15: JLA - Rok jedna, kniha druhá
DC komiksový komplet 16: Harley Quinn - Preludia a nokurňa
DC komiksový komplet 17: Superman - Muž z oceli
DC komiksový komplet 18: Batman - Smrt v rodině
DC komiksový komplet 19: Lex Luthor - Muž z oceli
DC komiksový komplet 20: JLA - Země 2
DC komiksový komplet 21: The Brave and the Bold - Vládci štěstí
DC komiksový komplet 22: Superman - Supermanova smrt
DC komiksový komplet 23: Flash - Zrozen k běhu
DC komiksový komplet 24: Robin - Rok jedna
DC komiksový komplet 25: Superman/Batman - Supergirl
DC komiksový komplet 26: Triumvirát
DC komiksový komplet 27: Wonder Woman - Ztracený ráj
DC komiksový komplet 28: JLA - Hřebík
DC komiksový komplet 29: Batman - Zkáza, jež postihla Gotham
DC komiksový komplet 30: Wonder Woman - Kruh
DC komiksový komplet 31: Superman - Brainiac
DC komiksový komplet 32: Catwoman - Selinina velká loupež
DC komiksový komplet 33: JLA - Spravedlnost, kniha první
DC komiksový komplet 34: JLA - Spravedlnost, kniha druhá
DC komiksový komplet 35: Batgirl - Rok jedna
DC komiksový komplet 36: Batman - Zrození démona, kniha první
DC komiksový komplet 37: Batman - Zrození démona, kniha druhá
DC komiksový komplet 38: Mladá spravedlnost - Jejich vlastní liga
DC komiksový komplet 39: Catwoman - Po stopách Catwoman
DC komiksový komplet 40: Green Arrow - Prázdný toulec, kniha první
DC komiksový komplet 41: Green Arrow - Prázdný toulec, kniha druhá
DC komiksový komplet 42: Flash - Válka lotrů
DC komiksový komplet 43: Batman - Podivná zjevení
DC komiksový komplet 44: Superman - Odkaz, kniha první
DC komiksový komplet 45: Superman - Odkaz, kniha druhá
DC komiksový komplet 46: Wonder Woman - Oči Gorgony
DC komiksový komplet 47: Plastic Man - Na útěku
DC komiksový komplet 48: DC Nová hranice, kniha první
DC komiksový komplet 49: DC Nová hranice, kniha druhá
DC komiksový komplet 50: Flash - Návrat Barryho Allena
DC komiksový komplet 51: JLA - Další hřebík
DC komiksový komplet 52: Wonder Woman - Bohové a smrtelníci
DC komiksový komplet 53: Batman - Muž, který se směje & Arkham
DC komiksový komplet 54: JLA - Nový světový řád
DC komiksový komplet 55: Nová Mladí Titáni - Smlouva s Jidášem
DC komiksový komplet 56: Liga spravedlnosti - Volání po spravedlnosti
DC komiksový komplet 57: Batman - Pod maskou
DC komiksový komplet 58: Green Lantern / Green Arrow - Krušné cesty hrdinství
DC komiksový komplet 59: Bažináč, kniha první
DC komiksový komplet 60: JSA - Zlatý věk
DC komiksový komplet 61: Mezinárodní liga spravedlnosti
DC komiksový komplet 62: Bažináč, kniha druhá
DC komiksový komplet 63: Green Lantern - Hledaný: Hal Jordan
DC komiksový komplet 64: Superman a Legie superhrdinů
DC komiksový komplet 65: Mladí titáni: Budoucnost je teď
DC komiksový komplet 66: Batman - Dynastie Temného rytíře
DC komiksový komplet 67: Flash - Zkrotit bouři
DC komiksový komplet 68: Mezinárodní liga spravedlnosti, kniha druhá
DC komiksový komplet 69: Superman - Krize karmínového kryptonitu
DC komiksový komplet 70: Hawkman - Nekonečný let
DC komiksový komplet 71: Superman/Batman - Trýzeň
DC komiksový komplet 72: Flashpoint
DC komiksový komplet 73: Batman/Huntress - Volání po krvi
DC komiksový komplet 74: JLA - Vyšší moc
DC komiksový komplet 75: Superman - Co se stalo s Mužem zítřka?
DC komiksový komplet 76: JLA/JSA - Neřest a ctnost
DC komiksový komplet: Krize na nekonečnu Zemí
Kategorie: Bloggeři

Fenomén Novotný: ROZHOVOR 02: O politice a společnosti: „Problém je v islámu“

Agent JFK - 6. Prosinec 2019 - 10:15

Celoživotně se zajímáte o politické dění, o to, co se děje v Evropě a ve světě. Je to vidět na vašich románech, a to výrazně víc než ve vašich povídkách, protože ty přece jen vznikaly ve specifickém čase, psal jste Mrožoviny, které se často vyjadřovaly k aktuálním událostem. Jaké jsou současné problémy Evropy?

Já v tomto souhlasím s Masarykem a dneska se to objevuje všude, i v novinách a v televizi. Problémem Evropy bylo, je a bude Německo. Je to obrovský problém a nikdo neví, co s tím, ani sami Němci. Oni se topí ve své minulosti, nejsou schopni se jí zbavit. Vezměme si třeba tezi, že nacionalismus je vždycky špatný a že všechny nacionalismy jsou špatné. Když tuto tezi začneme logicky rozvíjet, musí nám vyjít, že Purkyně byl zločinec, Palacký byl zločinec, Němcová byla zločinec a největší zločinec byl Masaryk, protože vytvořil zločinecký stát Československo. Ale to v tomto případě už cituji Hitlera. To byla hlavní Hitlerova devíza a najednou tito lidé, kteří se pyšní tím, jací jsou demokrati a jak jsou pro Evropskou unii, si neuvědomují, že papouškují Hitlera! Jak to, že jim to nedochází? Nakonec, kdybych toto domyslel, že všechny nacionalismy jsou stejně špatné, tak za rozpoutání II. světové války není zodpovědný Hitler, ale Beneš. A to je opět goebbelsovská propaganda. Jak to, že to těm lidem nedochází? Proč na to nikdo neupozorní? A proto píšu a chci na to upozornit ve svých knížkách.

Myslím, že ta otázka nás pronásleduje už od dob národního obrození, kdy si pár lidí usmyslelo, že by bylo fajn navrátit češtinu – ono se jim to nějakým zázrakem povedlo. Už v 80. letech 19. století píše Hubert Gordon Schauer stať Naše dvě otázky, kde se v podstatě ptá: Hele, nebylo by lepší, kdybychom zůstali s Němci, protože by se to netříštilo, měli bychom jednotný jazyk a tak dál?

Pokud vím, s tímto vystoupil Kundera na slavném sjezdu spisovatelů v roce 1967. Já jsem ho sledoval četbou Literárních novin, které jsem jako student pilně odebíral, a tam také položil tuto otázku, která vzbudila obrovský odpor, hlavně mezi komunistickými spisovateli. Ale dneska jsem rád, že se to stalo, protože tím, že jsme získali národní sebevědomí, vlastní stát a vlastní národnost, jsme se nenamočili do hříchů, které spáchali Němci. Jinak bychom v tom jeli s nimi. A já jsem tomu rád. Jsem rád, že nenesu tuto vinu.

Zase bychom ale nevěděli, že bychom ji mohli nenést. Respektive psaly by se o tom alternativní historie.

Ale já si myslím, že oni to prostě dobře cítí ve svém podvědomí, proto se chovají tak, jak se chovají, říkají, že nacionalismus je špatný všechen. A to je kouřová clona, v níž schovají svou vinu, protože jenom ten německý nacionalismus byl opravdu zrůdný. Já nevím o žádném jiném nacionalismu, a to jsem použil při přednášce o prusko–francouzské válce, kterou jsem měl pro Klub Julese Verna, nevím o žádném jiném národu, který by vyhlásil svou říši na dobytém území a v obsazeném paláci jiného krále. Ona totiž Německá říše byla vyhlášená ve Versailles v roce 1871. Nevím o žádném jiném národu, který by toto udělal.

Já s vámi nechci příliš polemizovat, protože mám na paměti, že bychom měli vést rozhovor o vaší tvorbě. Ale zajímá mě to.

To je v pořádku. Mě tohle prostě zajímá, tomu se v poslední době hodně věnuji. Je to motor, který mě bude jako autora pohánět dál, protože si myslím, že se dostáváme do přelomové doby, kdy se smazává hranice mezi bohatými a chudými, tím pádem klasická politická levice a pravice ztrácí smysl. To jde vidět, všechny tyto strany na celém světě ztrácejí, nikoho už nezajímá, jestli volí socialisty nebo naopak nějakou pravicovou stranu. Co ale lidi zajímá, je, jak se jejich političtí zástupci staví třeba k otázce zachování národního státu. To je to, z čeho mají lidé politický strach. A nahání to vodu na mlýn různým Okamurům a jiným, protože etablovaní politikové jsou buď tak slepí, nebo tak ideologicky zmanipulovaní, že tuto otázku nechávají ležet na ulici. A tam ji zvedne každý. To pokládám za tragédii dnešní doby a budu psát tak, abych na to upozorňoval. A myslím, že takové romány, které vycházejí z alternativní historie, se k tomu skvěle hodí. A nejsem sám. Nevím, jestli jste si všiml, nebo jestli si toho scifistická obec všimla, ale dnes fantasy romány nebo obecně fantasy hlavně z alternativní historie prožívají obrovský boom. Píše to Kotouč, píše to Drnek, píše to spousta a spousta autorů v zahraničí. Proč? Protože všichni tady v té západní civilizaci cítíme, že staré hodnoty jsou ohrožené a ptáme se, co se v minulosti udělalo špatného, že k tomu došlo, a klademe si otázku: Nebylo by lepší, kdyby ty dějiny běžely nějak jinak? A všechny nás to nutí tak psát.

Já jsem z vás měl vždycky pocit takového euroskeptika, ale na druhou stranu jak v Křižníku Thor, tak v Osudovém konvoji vystupuje jako velké zlo Rusko. V Osudovém konvoji se mihne i prezident Zeman. Takže jak to vlastně je s tou Evropskou unií, světem, Čínou, Ruskem a vůbec?

Já jsem euroskeptik do té míry, že nechci, aby Česká republika z Evropské unie vystoupila. Chci ale, aby Česká republika tlačila na změnu koncepce Evropské unie. Myslím si, že vytvářet nějaký evropský superstát, k čemuž Evropská unie směřuje, je naprosto špatně. Myslím si, že idea národních států není ještě zdaleka vyčerpána, a řekl bych, že je to přímo obráceně, než jak se nám předestírá. Nám se tvrdí, že problémy, které dneska ve světě globálního charakteru existují, nemůže žádný národní stát zvládnout sám. Když ale o tomto začneme přemýšlet hlouběji a začneme si promítat různé situace, které dneska ve světě jsou, dojdeme k závěru, že většina těch problémů je způsobena právě tím, že někdo se snaží superstát vytvořit. Kdyby se to nechalo národním státům, 90% problémů zmizí. Ale ono to jde ještě dál. Když člověk analyzuje současnou situaci ještě hlouběji, dojde k přesvědčení, že o superstát usilují nadnárodní korporace, pro něž je masa beztvarých občanů, kteří neví, odkud jsou a kam patří, naprosto ideální. Poslední brzdou, která drží tyto korporace na uzdě, jsou podle mého názoru právě národní státy. Proto tyto korporace přes určitou ideologii, která jde z Bruselu, útočí na koncepci národních států, protože když se jim podaří ji rozbít, bude jim svět vydán všanc. A budou si dělat, co chtějí. To, co je dokáže udržet na uzdě, jsou národní státy se svými institucemi – parlamenty, soudy a tím vším. Jestli toto padne, vznikne neovladatelný kolos. Možná tam budou tytéž instituce, ale k čemu je parlament, který má 600 nebo 800 poslanců? Ten není schopen ničeho. Jsou mně sympatické a naprosto podepisuji myšlenky lidí z Institutu Václava Klause, který velice rád čtu a souzním s ním. A pokud vím, Václav Klaus také není pro vystoupení republiky z Evropské unie, ale říká přesně to, co si myslím já, že je třeba tuto organizaci reformovat, aby to byl ekonomický spolek nezávislých samostatných států, který má jenom společné hospodářské záležitosti. Nikoliv politické, hospodářské. Politiku ať si každý stát řeší sám. Nakonec máme spoustu bilaterálních dohod. Všechno se dá řešit bilaterálně. Například tvrdý brexit je zrovna takový strašák, který nemá žádné opodstatnění, protože se to všecko vyřeší bilaterálními smlouvami. Možná půl roku bude nějaký zmatek, ale všecko se uklidní.

Co je to vlastně národ?

Národ? O tom jsem často přemýšlel a samozřejmě je mi naprosto cizí a úplně proti srsti ta nacistická představa, že to je spojení krve a půdy. Ne. Podle mě je národ společenství lidí téže kultury. To znamená jazyka a kultury: literatury, slovesnosti a toho všeho. Proto jsem v Prstenu od vévodkyně napsal, že Božena Němcová byla pro Rakousko-Uhersko větší nepřítel než jakýkoliv český politik. Její Babička udělala pro vytvoření českého povědomí, českého národa tak mnoho, že si to ani nedovedeme představit. Co tvoří národ? Společné báje, společné pohádky. A to formuje nebo tvaruje vnímání světa toho kterého národa. A to je podstatné, to je důležité. Proto mám radost, když vidím vietnamskou holku, která mluví perfektně česky a má český blog na sociálních sítích. To je Češka jak poleno, protože ona tu Boženu Němcovou zná stejně dobře jako já. Ta už se do Vietnamu neodstěhuje. Ona tam má možná babičku, prababičku, ale už se nevrátí a její děti budou vyrůstat tady v Česku. V tom není problém. Ovšem problém je v islámu, který vykazuje obrovskou rezistenci vůči splývání s vnějším prostředím a myslím si, že tou zaskočil i ty tvůrce, kteří sem chtěli tyhlety lidi pozvat z důvodu, opět bych řekl, nějakých nadnárodních zájmů. A najednou se podle mě dostali do slepé uličky, protože tito lidé se odmítají přizpůsobit. Já mám strach z jedné věci. Já jsem to zažil ve vlastním životě několikrát: v roce 1948 jsem z toho neměl pojem, to mi byly čtyři roky, ale v roce 1968 a následně do roku 1971 jsem to mohl sledovat velice zblízka a na vlastní kůži. Ono totiž, a sociologové to umí dokázat nějakými matematickými modely, stačí jenom malá skupina, dejme tomu 10–15%, která dokáže strhnout, ovlivnit a terorizovat zbývajících 85%. Já věřím, že 85% muslimů jsou mírumilovní lidé, ale ti vůbec nejsou odolní proti těm 15%  radikálů. A ti radikálové jsou schopni z nich postavit armádu. A oni si pak ani neštěknou, protože proti tomu nemají zábrany. Korán se koneckonců vyjadřuje jasně, a pokud je nějaký muslim mírumilovný, tak se podle mého názoru řídí koránem jenom velmi volně.

Jsou evropské demokratické státy dostatečně demokratické a silné, aby to ustály?

Teď je otázka, co si člověk představuje pod pojmem stát. Jestli se myslí státní aparát, tak tam se vznáší velký otazník. Ale jestli se tím myslí masa lidí v tom státě, pak si myslím, že ano. Protože v určitém okamžiku, když si ta masa lidí uvědomí, že jde o jejich nejzákladnější hodnoty, jako je národní identita, se prostě postaví na odpor. A jestliže si to ta věrchuška neuvědomí, bude smetena.

Není pomalá integrace tím jediným možným východiskem? Zavřít hranice v dnešní době mi připadá nemožné.

Já bych to řekl takhle. Samozřejmě nepopírám, že za 1000 let nebudou existovat žádné národní státy–

–nebo žádná náboženství.

To si říct netroufám, ale docela bych řekl, že nebudou žádné národní státy, možná ani žádné národy, to je docela klidně možné. Ale k tomu musí dojít evolucí. Já říkám, že revoluce je znásilněná evoluce a nikdy to nepřinese nic dobrého. K evoluci může dojít teprve tehdy, až lidé zjistí, že národní slupku nepotřebují. Pak teprve může národní stát zaniknout. Otázka je, jestli to lidé vůbec kdy zjistí, ale každopádně je to podmínka, která se nedá obejít. Teprve až lidi, všichni, masa, zjistí, že tu národní slupku už nepotřebují, pak teprve může národní stát zaniknout, ale nikdo jim to nemůže diktovat shora. Byrokrat. Nařídit usnesením. To nebude fungovat.

Mějme tedy národní stát, Českou republiku, Maďarsko, to je jedno, ale mějme stát dostatečně silný na to, aby dokázal integrovat cizince, stejně jako každé společenství eliminuje vrahy nebo zločince, protože je to pro společné dobro dobré.

Dobře, ale na to máme metody, máme kriminály, do kterých se tito lidé zavírají. Ale přece není možné zavřít do kriminálu milion islamistů. Tady je další problém, obrovský, se kterým si pravděpodobně nikdo neví rady, stačí se podívat na demografické statistiky, jak raketově roste obyvatelstvo Afriky, a přitom Evropa si pořád drží těch 250–350 milionů.

Zdá se, že vymíráme.

Ono se to spíš drží. Ale koncem století má být v Africe 1,5 miliardy lidí. Čili desetkrát víc než dnes. Přitom tam roste lékařská péče, tím pádem roste porodnost, klesá úmrtnost novorozenců, ale ti lidé nemají zdroje obživy. Oni se to nenaučili, tam to prostě nefunguje. Znova kacířský nápad na román. Napsat román z alternativního světa, kde je Afrika pořád kolonií, dodnes. Byl by ten svět lepší, nebo horší než ten dnešní? Já tedy řeknu, že lepší.

Kim Stanley Robinson na podobné téma napsal tlustý román Roky rýže a soli. Je to o tom, že Evropu vyhladil mor ve 14. století a svět se vyvíjí bez Evropy, bez evropské civilizace.

Tady člověk může uvažovat tři varianty. Může si vzít situaci, kdy Evropané nikdy Afriku nekolonizovali a nechali ji být, pak si může vzít naši skutečnost, kdy ji teda kolonizovali a v 60. letech v rámci studené války byli pod tlakem Sovětského svazu nuceni ji opustit, anebo třetí možnost, že ji neopustili a pořád jsou to kolonie nebo protektoráty a teď si položit otázku, co by pro místní obyvatelstvo bylo lepší. Kdy budou mít větší blahobyt, kdy budou šťastnější? Nemyslím si, že ty výsledky by byly přesně tak, jak si spousta lidí myslí.

Nejsem si jistý, že to můžeme domyslet. Ale to je úplně jiná otázka.

Podívejme se například na Indii. Indie byla kontinent, kde si lidé nerozuměli. Dneska mají společný jazyk a ten se jmenuje angličtina. Jezdí tam železnice, která je de facto britská. Kiplingův úděl bílého muže prostě funguje. Já jsem to viděl na vlastní oči.

V Indii?

Ne, viděl jsem, jak je to zakořeněno v Arabech nebo v Egypťanech. Sám jsem toho byl svědkem, když jsem měl na palubě jachty egyptského lodivoda, který se choval sprostě a drze, málem mně tam ošahával ženské, a pak jsem viděl jednoho Skota na jeho jachtě, jak ho normálně kopanci zaháněl – a ten lodivod se mu plazil u nohou. On je na ty kopance zvyklý. To nechápu. Já to neumím.

Jako učitel mám pocit, že lék takřka na všechno je vzdělání. Nepůjde to ruku v ruce? Jak jste mluvil o Africe, o zvyšování porodnosti, zdravotnictví atd.?

To si myslím taky, že je to jediná karta, kterou máme v talonu. Vzdělání. Je to nakonec vidět i na Romech, protože za mého dětství žádní cikáni neuměli česky a mluvili hrozně. Dnes mnozí z nich mluví krásně česky a roste mezi nimi inteligence, i když jsou to jednotlivá kvítka na poušti. Otázka ale je, a to se zase dostáváme k muslimům: jaké vzdělání? Imámové jsou si této hrozby dobře vědomi, a proto prosazují svoje madrasy, náboženské školy – a západní školství do té své komunity nepustí. A učit se nazpaměť memorovat Korán? To přeci není žádné vzdělání.

Islámský svět ale třeba zachoval antickou vzdělanost. Není to vývoj náboženství? Nemusí si náboženství projít nějakou násilnou krizí, kterou absolvovali i křesťané během křížových výprav a podobně, a vyrůst z toho?

Já bych jádro neviděl ve středověku, ale v reformaci. To je ten kámen, to je ten okamžik, od něhož začal raketový vzrůst západní civilizace. Protože protestantské heslo „Přičiň se a Bůh ti pomůže“ má obrovský potenciál. Protestanti se snažili něco ze svého života udělat. Nespoléhat ve všem na Boha. To nastartovalo rozkvět Evropy. Mimochodem, katolické mocnosti v dějinách postupně upadly, kdežto protestantské zažily boom. A dodnes je protestantská velmoc, jakou jsou Spojené státy, nejsilnějším hráčem na světovém trhu. Je v tom ten protestantismus, který vede lidi k samostatnosti, k podnikavosti a k nespoléhání na někoho nad sebou. On ti pomůže, ale musíš začít sám. To je obrovská věc.

A nežijeme v době, kdy se právě islám začíná reformovat? Nebo je v procesu reformace? V 70. letech tu začala nějaká potlačená, ale přesto revoluce v Íránu…

To je, řekl bych, zbožné přání. Írán byl v podstatě západní stát, ale tak zkorumpovaný, že došlo k revoluci. To by najednou šok. Nikdo to nechápal. Já v těch 70. letech taky ne, tehdy jsem to viděl v televizi. Nikdo na světě na Západě nechápal, jak se mohou dostat k moci ajatolláhové, islámští duchovní, a ještě takového rigidního směru.

Jak jsme se bavili o národním státu, napadla mě Gruzie. Několikrát jsem tam byl, mám to tam moc rád a vím, že se mimo jiné brání Rusku tím, že na hranicích staví svoje kostely. Protože to znamená: Tady je náš kulturní vliv, tady jsou lidé vzdělaní tímhle způsobem. A je to symbol, který přetrvá pravděpodobněji, než když si tam dají značku „tady začíná Gruzie“.

To se mi velice líbí, to je od Gruzínců velice dobrá taktika. To opravdu bude fungovat. Ale s islámem je problém ten, že islám neprožil žádnou reformaci, že je to zkamenělé náboženství a možná funguje i ten efekt, že i imámové někde ve skrytu duše vědí, že jejich svět se co nevidět zhroutí. A jak se říká: „Chcípající kobyla kope nejvíc.“ Oni teď prostě kopou. Někdy se divím naprosté  ignoranci některých novinářů. Onehdy jsem četl článek o Islámském státu. Autor úplně zapomněl, že idea chalífátu je stará jak islám sám, úplně zapomněl, že bylo kdysi Mahdího povstání v Africe a že tenhle Mahdí chtěl vybudovat tentýž chalífát. Není to nic nového, určitá větev islámu touží vybudovat islámský stát, který by zahrnoval celý svět. Je to mesianistické náboženství stejně jako křesťanství, jenže křesťanství prošlo reformací, která těmto snahám zatnula tipec. Zůstala katolická církev, která neměla sílu a ztratila ekonomickou moc, poněvadž ty reformní země začaly více produkovat, byly ekonomicky úspěšnější. To je taky důvod, proč je Severní Amerika anglická – Angličané-protestanti do Ameriky putovali jako kolonisté, byli to obyčejní farmáři. Kdežto do té španělské Jižní Ameriky jezdila šlechta a dělala z místních indiánů otroky a dělníky na svých velkostatcích. Ale Španělé museli prohrát, poněvadž hustota obyvatelstva mluvila proti nim.

Co s tím vším?

Kdybych to věděl, mám pět Nobelových cen. Já pořád věřím v jednu věc: svět vždycky prochází krizemi, ale zase se vzpamatuje. Prý někdy za doby ledové bylo na celém světě snad jenom 3000 lidí. A ti lidi se z toho zmátořili. Myslím, že se zmátoří znova. Možná bude evropská civilizace vypadat úplně jinak, než ji známe, ale nějaká civilizace bude. Evropa, respektive západní civilizace má v rukou ještě pořád hlavní trumfy, zejména v technologické převaze. Existují statistiky, které říkají, kolik patentů je podáno v arabských státech a kolik je podáno na Západě. Poměr je tak 1000:1, ne-li víc. To vypovídá o všem. Oni jsou schopní, ale musí si všechno kupovat na Západě. Totéž platilo do jisté míry pro Čínu, ale Čína je spící obr, který se probudil.

To jste mi vzal vítr z plachet, na Čínu jsem se chtěl zeptat vzápětí.

Je docela možné, že za 100 nebo za 500 let bude svět čínský, ale netvrdím, že bude komunistický. Možná je to námět na další román. Třeba Křižník Thor je otevřen k pokračování. Mám nápady, které mě straší v hlavě, ale není to nic konkrétního, jenom takový nejasný záměr. V Dryáku, který teď píšu, je do toho také zapletena Čína. Směřuje to k alternativní historické fresce, kde se česká veleříše utká s Čínou, protože v té mé alternativní době Čína nebude spát, už v 17. století si uvědomí nebezpečí a vyrazí do protiútoku. Ale nevím, do čeho se dám, protože moc času nemám. Předpokládám, že můžu psát tak 10 let, ale víc už to asi nebude. 

Úvodní část k tomuto rozhovoru najdete ZDE.

První díl rozhovoru najdete ZDE.

rozhovorInterviewLidéF. NovotnýJ. Křečekpublicistika
Kategorie: Bloggeři, JFK

Nový titul z nakladatelství Epocha

Agent JFK - 6. Prosinec 2019 - 0:00

MICHAELA MERGLOVÁ
PÍSEŇ OCELI

 

Zaposlouchejte se do písně oceli, která se vydává ke kořenům toho nejlepšího z žánru fantasy.

Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky.
Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou. Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností. Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen!

„Každý autor fantasy by chtěl jednou vyprávět příběh, jako je tenhle, a to způsobem, jakým to ale dokáže jen Michaela Merglová.“
Míla Linc, autor série Černý hvozd

„Míša umí jedinečně zkombinovat poetiku, humor i surovost lidí a brutalitu světů, ve kterých bych nechtěla žít, ale o kterých chci rozhodně číst. Písní oceli nabrala směr, který se vyplatí sledovat.“
Kristýna Sněgoňová, autorka urban fantasy Krev pro rusalku a Zřídla

Michaela Merglová (* 1990)
Plzeňská rodačka debutovala v roce 2015 povídkou „Tři bratři“ (Kočas 2015), byla třikrát pasována na Lady řádu fantasy v soutěži O nejlepší fantasy a v posledním ročníku se stala vítěznou nositelkou meče. Uspěla také v literárních soutěžích Žoldnéři fantasie s povídkami „Jestřábice“ (v antologii Odvrácená strana světa, 2017), „Poslední z královrahů“ (v antologii Na stopě zločinu, 2018) a „Trnité přátelství“ (v antologii Světy za branami, 2019). Její texty se objevily také v antologiích Mladé čarodějky (2017) či Mlok (2017) nebo Koleje smrti (2018). V časopisu Pevnost publikovala fantasy povídku „Budeme si hrát“ (Pevnost 02/2019).
Hrdinská fantasy Píseň oceli (2019) je jejím knižním debutem. I když už vyzkoušela různé žánry, nejradši se vrací ke klasické fantasy meče a magie. Tou je i povídka „Nájemné meče“ ve sborníku Ve stínu magie (Epocha, 2019).
Kromě psaní pomáhá s provozem webu triumvirat.cz, který je zaměřen na rady pro začínající autory, jako recenzentka také spolupracuje s žánrovými weby (fantasymag.cz) či časopisem Pevnost. Žije v Praze, pracuje v reklamě, a když ji všechno štve, staví se na józe na hlavu.

Odkaz na knihu: http://epocha.cz/kniha/michaela-merglova-pisen-oceli-prvni-vydani-brozov...

INFORMACE O KNIZE
Titul: Píseň oceli
Autor: Michaela Merglová
Ilustrace na obálce: Žaneta Kortusová
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Edice: Pevnost, 113. svazek
Měkká vazba, 115 x 180 mm
1. vydání, 600 stran
DMC 375 Kč  
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-220-2

O NAKLADATELSTVÍ
Dominantním směrem ediční koncepce Nakladatelství Epocha je literatura faktu a historie, ale velký prostor je věnován právě fantastice. Ta přináší tituly žánrů sci-fi, fantasy i hororu. Věnuje se zahraničním i tuzemským autorům. Dominantní pozici zaujímají knihy nejtajemnějšího autora současné české fantastiky Františka Kotlety a akčně hororový urban-fantasy seriál Kladivo na čaroděje, který se postupně stal mezi fanoušky kultem. Většinu vydaných knih lze zakoupit také v elektronické podobě a některé tituly ve formě audioknih.

Nakladatelství Epocha
Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1
www.epocha.cz
https://www.facebook.com/Nakladatelstvi.Epocha
https://www.facebook.com/FantastickaEpocha
https://www.instagram.com/nakladatelstviepocha/


 

EpochaFantastická EpochaEdice PevnostM. MerglováFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2077: Plants vs. Zombies: Explozivní houba

Comics Blog - 5. Prosinec 2019 - 17:37

Plants vs. Zombies: Explozivní houba (Plants vs. Zombies: Boom Boom Mushroom)Vydalo nakladatelství Computer Press v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "Plants vs. Zombies: Boom Boom Mushroom" v roce 2017. České vydání má 88 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Paul TobinKresba: Jacob R. Chabot, Rachel Downing, Cat Farris, Matthew J. Rainwater, Chris Sheridan, Jeremy Vanhoozer
Nevím, čím to je, ale tahle série mě pořád baví. No dobře, vím, čím to je. Stejně jako předchozí knihy i kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" je ukázkou toho, jak se scenárista a kreslíři baví. Je to ujeté, je to praštěné, ale svým způsobem je to i vtipné. Samozřejmě, podobný humor nesedne každému, místy je hodně dětinský, místy je prostě prdlý, ale na druhou stranu, pokud se jím necháte pohltit, bude vás - stejně jako mě - každá další kniha v téhle sérii prostě bavit. A šestý díl s titulem "Plants vs. Zombies: Železná jízda" rozhodně přináší to, co očekáváte. Spoustu barev, spoustu gagů a příběh, který je tak pitomý, že by se nikde jinde ani objevit nemohl. Ale to souvisí jednoduše s tím, jaká je nastavena laťka už od začátku a že si Paul Tobin psaní jednotlivých dílů užívá a prostě se chce vyřádit. Stejně tak i jeho kreslíři.

Tentokrát kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" obsahuje hlavní příběh, který tvoří většinu stránek, a pak ještě jako bonus na závěr celkem sedm krátkých, jednostránkových nebo dvoustránkových příběhů, což už jsou opravdu jen gagy, nic víc, některé dokonce založené na stejné pointě, takže takhle vedle sebe vycházejí celkem nudně. Ale tak je fajn, že zde čtenář získává i něco navíc. A co si budeme povídat, Sherlock Brains je celkem vtipný nápad, jen to v těch dvou krátkých komiksech nefunguje a nepřinese to žádnou nečekanou pointu. A dvakrát opakovaný vtip už prostě není vtipem. Ostatní kraťasy to ale vynahradí, protože jsou přece jen tematicky trochu rozličnější, i když samozřejmě zůstáváme u oblíbených - nebo i neoblíbených - postav.

Hlavní příběh se věnuje tomu, že Zomboss má další plán. Další velkolepý plán, jak se zbavit těch příšerných lidí, kteří mu tak ztrpčují život. A možná konečně své nohsledy nakrmí tím, po čem tolik touží - tedy mozky. Plán je jednoduchý - Zomboss se se zombiemi přesune do podzemních chodeb, vlastně obrovského jeskynního komplexu pod městem. A tam připravím hydraulické zvedáky, které základy města naruší a město se na ně propadne. Všechno proto, aby nemuseli zombie bojovat s lidmi na slunci, protože tam jim mohou nejvíce ublížit rostliny, které proti nim něco očividně mají. Nápad sám je pořádně pitomý, ale co se z toho teprve stane, to je ulítlá paráda. Jede to na plné koule, jsou zde pitomé nápady, až je to skoro neuvěřitelné, co všechno tvůrce napadne. I když jsou některé scény vatové, říkáte si, že je to ku prospěchu věci a jen to posouvá vyznění knihy "Plants vs. Zombies: Železná jízda" do absurdna, což se mi prostě líbí.

Kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" je prostě parádní jednohubka, je zábavná, je ujetá, je dobrá, a přesto se vám vůbec nemusí líbit. Možná to není humor, který vám sedne, možná to není humor, který vás baví, ale pokud je tohle typ komična, který vám sedí, tak se budete bavit. A dáte si knihu do sbírky a možná se k ní ještě někdy vrátíte. Popravdě si skoro myslím, že jestliže vám sedne humor, budete se u komiksu nejspíš bavit víc než vaše děti, pro které by měl být komiks asi spíše primárně určen. Na tohle ale vůbec nekoukejte a užijte si praštěnou jízdu, která jede od začátku až do konce. Není to náročné čtení, ale je to zábavné čtení, a to je prostě na komiksu "Plants vs. Zombies: Železná jízda" super.
Komiks "Plants vs. Zombies: Železná jízda" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Plants vs. Zombies: Trávogeddon
Plants vs. Zombies: Časokalypsa
Plants vs. Zombies: Postrach okolí
Plants vs. Zombies: Garden Warfare
Plants vs. Zombies: Nový domov
Plants vs. Zombies: Železná jízda
Kategorie: Bloggeři

Marvel Champions – karetní hra

Schefikův blog - 5. Prosinec 2019 - 15:40
Komiksoví superhrdinové zažívají v posledních letech nebývalý vzestup a jsou tak doslova všude. Vděčit za to můžeme samozřejmě především filmovému Marvel univerzu, které pravidelně bourá divácké rekordy. Bylo tak vcelku pochopitelné, že se “komiksákům” neubrání ani deskové hry. Zatímco hráči v zahraničí mají o něco větší výběr, k nám se zatím dostává první kousek s [...]
Kategorie: Bloggeři

Stránky

Přihlásit se k odběru sarden.cz agregátor - Bloggeři