RECENZE: Roman Bureš, Inferium

Článek od: Karolína Poláčková - 23.09.2019

Peklo – slovo, které může vystihovat jak pochmurnou posmrtnou krajinu věčného trestu, tak dobu druhé světové války. Co když se ale obě tato pekla střetnou, každé na jiné straně bojiště? Tušíte, na čí stranu byste se postavili?

Gerhard právě zemřel, i když si to odmítá připustit – probudil se s pusou plnou hlíny na místě, které je ještě horší než ta nejodpornější krajina z jeho nočních můr. Lidé jsou tu drženi v klecích jako dobytek, jsou z nich odřezávány kusy masa, ale nemohou zemřít – stejně jako nemohou jíst či pít. Nebo utéct. Netrvá dlouho, než přijde na to, že svět pod nezdravou oranžovou oblohou je bájné peklo, ve které nikdy nevěřil. Maso lidí je tu pojídáno jako velká lahůdka – čím černější duše, tím lepší chuť. Ano, při čtení této knihy patrně málokdo ze čtenářů dostane chuť na klobásu či plátek uzeného. Peklo, tak, jak ho Roman Bureš vykreslil, nevzbuzuje přímo hrůzu. Spíš plíživé znechucení, jako by vám zrovna obří odporný pavouk lezl po zádech a vy ho nemohli setřást.

Na druhé straně je to však stejné peklo, které je domovem Samaelovi, na jehož poli se Gerhard vynořil z hlíny. Samael je mladý ambiciózní démon – studuje na univerzitě v hlavním městě, Pandemoniu, a udržuje divoký vztah s dívkou ze šlechtické rodiny. Vrací se na rodnou farmu na venkově v čase, kdy umírá jeho dědeček. Tak jako každý démon, i on před smrtí vyřkne proroctví. Lidé prý zapříčiní nesmírné zlo. Jak by k tomu ale mohlo dojít, když lidé jsou jen tupý dobytek? Svět démonů je laděný do steampunku s příchutí římského impéria, poměrně civilizovaný a velmi zajímavý. A celkem sympatický, do té chvíle, kdy si uvědomíte, že démoni baští lidi.

A pak je tu Rónan – člověk, který navzdory přírodním zákonům žije už stovky let a prošel nespočtem zemí a válek. Kvůli záchraně malé židovské holčičky je u toho, když se pod táborem v Osvětimi otevře díra do pekla. V Inferiu se protrhlo nebe – a neskončí to jinak než válkou. Ano, Rónan je takovou třetí neutrální stranou, která si vás nakonec patrně získá pro sebe.

Jak je patrné, už jen zasazení a reálie dělají z Inferia velmi zajímavé čtení. A ačkoli by mohla kniha na první pohled zmást, rozhodně nejde o akční mlátičku plnou krve, násilí a deště kulek. Mnohem větší důraz autor klade na příběh a jeho postavy. Nejde ani o čtení čistě oddechové, protože pochmurnost a krutost jak pekla démonického, tak pozemského, vás občas přivedou k neveselým úvahám. Příběh dokáže překvapit, nečekaně dojmout a řádně, velmi řádně postavy potrápit. Celou dobu přitom přešlapujete a cítíte dilema, na čí stranu se nakonec přiklonit. Střet dvou civilizací, dvou světů, je zde opravdu citlivě vykreslen, a ani mytologie celého světa nezůstala nedotažená.

Inferium čtenáři přímo pod nos nevybíravě servíruje slušnou dávku syrovosti, přestože je místy kniha psána mírně odlehčeně, lehce okořeněná sarkasmem. Struktura příběhu nádherně drží pohromadě a děj si až na poslední třetinu udržuje pěkné, stabilní tempo. Konec pak atmosférou pasuje k celé knize, pochmurně šedivý, ani dobrý, ani špatný. Internetem kolující přirovnání ke Kulhánkovi nebo Kotletovi bych po přečtení Inferia spíš odsunula stranou, ačkoli zprvu i ve mně takový dojem kniha budila. Ostatně se přesvědčte sami – a nezapomeňte se najíst párků na pár dní dopředu. Možná vás přejde chuť.

 

Roman Bureš - Inferium
Nakladatelství: Epocha (Edice Fantastická Epocha)
Počet stran: 408, brožovaná
Rok vydání: 2019
Cena: 299 Kč

Přidat komentář